Japan 2o23

Je to na celý týden jsme dorazili a prošli svým poprvé ve všech možných aspektech a už se celkem orientujeme. Po dvou propršených nocích na hostelu jsme vyrazili opět na cestu, polojasno větrno. Před polednem jsme se nalodili na místní trajekt, který nás za dvě hodiny vyklopil na vedlejší ostrov Šikoku. Na lodi jsme potkali a celou cestu strávili s klukem jménem shiro což je šéf kuchař, který pracuje na Mauriciu a jede domů na dovolenou, po vylodění jsme zašli k němu domů kde mamka servírovala jídlo. Jak se to jmenovalo to nevím ale byly to rozemletý soba nudle (čekankový) s nějakým kuřetem a houbami a zeleninou, probrali jsme místní rybářské tradice a tipy a odcesty jsem dostal jednu sadu sabiki háčků na makrely. Rosie byla poctěna domácím mazáním na kousance od komárů. Posilnění jsme vyrazili na větrnou, 40 km dlouhou cestu do kempu na severním pobřeží. Oproti hlavnímu ostrovu je to už takový venkov - není tu obchod na každém rohu a všude na nás koukají jak na exoty. Cesta byla příjemná vesměs po malinký silničkách zapadlých uličkách - po týdnu experimentování s google maps, seznam mapy, Garmin navigace...jsme se usadili na kombinaci kamoot pro generaci trasy a Garmin explore pro navigaci. Ten rozdíl kudy nás to táhne je hned znatelný. Do kempu jsme dorazili se setměním, postavili stan, rychlá sprcha .. studená a spát. Vyspali jste se náramně, nejspíš to bude kombinací vypořádání se s jet lagem a taky toho, že nespíme hned vedle dálnice či v centru tretiho největšího japonského města....ale v úplné temnotě, klidu, se šplouchaním vlna na pozadí. V noci hraničních deset stupňů Celsia. Ale pohoda.