Mitoyo

60 km přes kombinaci busy cest a vesnických stezek za sluneho počasí uteklo dobře. Pořád mě udivuje, jak jsou všude malá políčka, od velikosti naší zahrady az po pruh 2x10 metrů a každý má jinou plodinu. Za barákem, před barákem, mezi vesnicemi, všude. Naprostá většina se obdělává ručně a motykou a maximálně terrou či trakturkem jen o něco málo větší než máme doma na sekání trávy. 

Před konečnou zastávkou jsem se zastavili v chrámu co jsme našli u cesty, vonné tyčinky, staré stromy, pěkné a klidné. Zen!

Ve městě jsme okoukali Marínu, našli v ní spot pro stan ... Místní děda nás ujistil, že je to v pohodě tam campovat. A vyrazili do místního onsenu - ultra tradiční, kde se na nic nesahlo asi tak 50 let. Já tam byl sám, takže bezobav i správnou etiketu. Voda byla vařící, šlo vydržet jen pár minut. A mírné popáleniny od slunka to neulehčily. Vymydlení jsme vyrazi li na první sushi - výborné, každá ryba jinou konzistenci and jinou chuť ale ani jedna ne po rybině. Pak rovnou do stanu a spát. 

Ráno jsem si přivstal a šel vyzkoušet prut. Zatím co jsme balili saky pak tak nám dědula že včera donesl sladké housky s margarínem. Potěšilo to a s burakovým máslem to bylo i dobře jedlé. 

60 km podél pobřeží obyhalo dokud jsme nedorazili do průmyslové oblasti kde jsme 10 km v kuse závodili s náklaďáky během poledního pařáku. V 1:00 jsme to zabalili a v kempu dali dvě hoďky pauzu oběd a čaj. Zbylých 20 km bylo po malých cestičkách mezi poli, paráda. Dorazili jsme do kempu kde byly další dva stany Japonci ovšem Japonci pozvedli kempování na jiný level, o tom jindy. Kemp teplá sprcha názvy šel na 1000 yenu což jsou asi 200kc, A vlastně to máme sami pro sebe. postavíme stan, uvaříme a trochu pofelíme na sluníčku, já pak šel do setmění chytat ryby. Největším zážitkem bylo, když se asi dva metry ode mě objevila Manta která luxovala kameny přístavu. Zítra bude pršet tak tak zůstaneme ještě jednu noc dáme den volna vyrazime  se podívat do "města" a trochu oraz před další cestou.