Takamatsu

Příjemných, slunných, plochých 40km do Takamatsu uběhlo rychle. Z pestřením byla plánovaná jen rychlá zastávka pro take away coffee. Bylo to prázdné místo a po chvilce rozkoukání jsme si uvědomili že jsme v paní obýváku. Po další chvilce se objevily tři její kamarádi a my jsme rázem byli uprostřed karaoke představení... Ve 2:00 odpoledne. Občerstvení a pobavení jsme vyrazili dál dorazili Takamatsu, kde jsme navštívili místní zahrady které mají více než 300 let staré stromy a bonsaje, pracuje tu 11 zahradníku a ten nejcennější strom jim trvalo jeden měsíc ostříhat. Místní dobrovolní průvodce důchodce nástroj vedl a vše ukázal. Tato oblast je známá svým Udonem. Co jsou v podstatě tluste špagety. Zašli jsme do zapadlé, nudle byly servírované na ledu s jednou teplou a jednou studenou omáčkou. Dokud jsou nudle teplé, tak ty máčíte v té teplý, jak ochladnou tak je smícháte s ledem a začne máčet ve studené, zajímavý a nenasytilo to. Paní majitelka byla fajn ale nemohla se na nás dívat a tak nám v půlce jídla dala lekci v tom jak používat chopsticks. Se západem Slunce jsme vystoupali 200m na místní kopec kde jsme kempovali na parkovišti protože kemp byl zavřený. Dlouhý den sluníčko smaží a je asi trochu únavný. 

Ráno jsme vstali v pět aby nás nikdo ne načapal na parkovišti a měli v plánu dorazit do 50 km vzdáleného kempu. Sjeli jsme kopec což nás po ránu pěkně probral, začli šlapat a zhruba po dvou kilometrech Rosie prasknul řetěz. Zatím k tomu že byl 7:00 ráno a většina bikeshopu otevírá v 10 otočili jsme se a tlačili zpátky do centra města, dali snídani na rohu ve večerce u místních Vietnamců a v 9:00 jsme čekali před jediný bikeshopem, který otevírá již v 9. Bikeshopu větu hodně lidi to neskutečné jezdí na kole všichni a všude jezdí na takových místních obdobách Liberty, nikdo nenosí helmu ale všichni jezdí v maskách. Bezpečnost tu má jiné priority a kritéria. Nicméně tento obchod byl pro servis libert takže řetěz neměli, ale paní ochotně vyndala Zlaté stránky našla Kam se vydat, ráda nám nakreslila mapu i přesto že jsme se jí snažili vysvětlit aby nám to ukázala v Google maps na mobilu. 

Vydali jsme se dál a já našel další servis Liberec, pánovi jsem to ukázal a ten se rovnou pustil do opravy řetězu tím že očko řetezu nasadil zpátky na pivot a zkoušel to zmáčknu kleštěmi. Nevěřil jsem vlastním očím ale po chvíli dorazil jeho kamarád z jiného servisu s novým řetězem tak jsem se uklidnil. Nicméně když se podívám zpětně je jasné že tenhle pán řetěz už dlouho neměnil. Zkrácená verze příběhu hodně japonců sem a tam kromě jednoho nikdo nemluvil anglicky až až třetí kámoš mechanik byl schopný nasadit řetěz během tří minut což bylo asi dvě a tři čtvrtě hodiny potom co jsme dorazili. Emočně a morálně vyčerpání jsme zůstali ve městě vzali Hostel, šli se projít, navařili a šli spát s tím, že zkusíme vyrazit zítra ráno znova.