Yufu

Po pár dnech volna jsme vyrazili do vnitrozemí, tradiční 500ti m výšlap nahoru od pobřeží do sopečné oblasti severního Kyushu. První zastávkou byl Yufuin, jež mělo být malinké roztomilé lázeňské městečko. Na místo toho to byla jedna z největších japonských turistických atrakcí doposavaď. Navážejí je sem v autobusech na jednodenní vejlety utratit nějaký ten yen v kýčovitých uličkách narvaných obchody s cetkam. Ulice tak plné, že ani na kole neprojedeš. Dali jsme zmrzlinu a valili dál, na okraji města jsme našli camp, ze zvědavosti jsme se zeptali, chtěli 1000,- za noc v narvaném campu. 

Během dvou kilometrů se vše změnilo opět do japonského venkova, šlapeme lesem do kopce poslední stoupák kde by měl být "normální" camp. Špatně jsme odbočili a sjeli opět dolů, a hledajíc v maličké vesnici silnici, kterou jasně vidíme na mapě a co by nás vzala přes hřeben kam se potřebujeme dostat k nám přistoupí strejda venčící psal. Dobrou angličtinou vysvětlil že tu bydlí 20 let, ale ta cesta neexistuje a že se musíme vrátít odkud jsme přišli. Pochvilce dohadování nám nabídne přenocovat u něj na pozemku. Je to prý asi 5 minut na kole, pochvilce rozmyšlení sprintujeme za jeho dodávkou, cestou mijíme elektrárnu využívající teplo / páru ze země, a pasoucí se komunální kozy, o které se se ženou starají. Kin nám vysvětlil, že tu žije 16 lidí, sám se sem přestěhoval před 20lety na důchod a farmáří tu. Tradiční dřevěný barák uprostřed lese, chvíli klabosime co pěstuje - udělá 400kg ryze za rok pro sebe a známé. Pak nám ukáže super spot s výhledem na horu Yufu, kterou jsme šlapali v poledne z Beppu. Koupacka v potoce a spát. Nakonec to vyšlo skvěle! 

Ráno mu necháme za stěračem lístek a balíme dál - chceme dojet k Aso, největší aktivní japonské sopce