Shikoku podruhé

Shikoku podruhé.

Napsal jsem dva příspěvky a oba nějakou chybou nenávratně zmizely před tím než jsme je stačil opublikovat. Tož jenom fotky a uvidíme jestli se k tomu opět dokopu to sepsat

Tady kolekce fotek s různými mechaniky v Matsuyama. Navštívili jsme tři cyklo obchody a každý 10km daleko, takže pak už jenom park v kempu na okraji města. Ale sehnali jsme pro Rosie nové pedály a omotavku na řídítka. Já pokukoval po předním nosiči, ale nakonec stačilo jen dotáhnout pár šroubů. 

Hiroshima 2

Třetí a posdleni den v gutosgime byl zážitkový. Když jsme včera byli v čajovně, paní tam vysel letáček o tom, že dělá kurzy. Slovo dalo slovo v její velmi základní anglictině, a už jsme byli domluveni na 11 hodin ráno a takový soukromý mini kurz. Vysvětlila nám v čem spočívá Tea ceremony a vyzkoušeli jsme si to nanečisto. Byla to sranda! Vařili jsme Machu a několik druhů  senchi, ochutnali jsme speciální dortíků co se podávají s matchou. Myslím že paní si to užila stejně jako my. Nakonec nám dala knihu kterou napsala její mamka, je to obrázková knížka pro děti, popisuje její příběh, jak jako jediná z rodiny přežila. My si nakonec koupili zásobu čaje co předpokládám vydrží až donce pobytu tady. 

Nahodou jsme se zapovídali s jedním Kanaďanem conzije v soulu a je na dovce  v Hiroshime, nějak jsme si padli do oka a přišla řeč na to že se chystá jít večer na baseball, my jsme se polistkach schaneli už na počátku týdne ale marně, všechno v japonštině. Jelikož on bydlel hned vedle stadionu tak zaskočil a koupil nejlevnější lístky na nejvyšší ligu tady v Japonsku. My zařídili pivko a maso. Baseball tady je opravdu velká věc! Na stadion se vejde 35000 lidí a na pozadí se co pár minut prohanel shinkanzen. Je tady povolené si donést vlastní pití a jídlo - japonci.tu měli vysloveně pikniky. Bylo to super. 

Hiroshima

Ráno jsme si trochu přispali to včerejší grilovačce. Sjeli jsme dolů 5 km do přístavu a minuli trajekt o dvě minuty tak jsme si v klidu hoďku počkali na další. Do hirošimy jsme jeli s nejistými plány, ale město nás hned příjemně překvapilo a tak brzo odpoledne jsme našli hostel a rozhodli se přespat, noc v pokoji pro dva v centru Hiroshimi vyjde na 1000. Novinkou pro nás byl zákaz parkování kol na ulici, takže cyklistů je tu znatelně méně než v jiných městech co jsme byli nicméně my jsme to párkrát nechali na hulváta na blikačkách, a přes noc v podzemní garáži na kola. Jako první jsme navštívili místní pražírnu dali ochutnali kafe a koupili balíček do zásoby na příští týden.

Pochopitelně Hlavní důvod pro návštěvu Hiroshimi byla návštěva muzea kam jsme zamířili vzápětí. Velká budova v parku v místě kde 600 metrů nadzemní v 8:15 ráno buchla první atomovka. 50 Kč vstup a nám trvalo projít expozici zhruba dvě hodiny. Zážitek to byl silný, interiér je temný a po celou dobu nikdo nemluví, přestože je to plné lidí a vlastně postupujete ve frontě v hadovi lidí a prohlížíte si fotky a předměty z té doby. Člověk nemá moc představu co se tady událo dokud to nevidí přímo tu. Bomba bouchla 600 metrů nadzemí a radiusu dvou tří kilometrů srovnala všechno se zemí,  to co nesrovnala tak zapálil žár z výbuchu, který způsobil neskutečně popálenin. Okna byla vysklena do vzdálenosti 27km. Během prvního roku zahynulo asi 140000 lidí, výbuchem a tlakovou vlnou, pak na rány a popáleniny, o pár měsícu později na nemoc s ozáření, a pár let později na rakoviny. Potkali jsme kluka jehož deda pomahal e záchranou lidí po výbuchu. A kupoval jsme čaj v čajovně jejis maminka výbuch přežila jako jediná z rodiny. Také jsme nevěděl ze znamý atomový dům byl navržen českým architektem Janem Leclem. 

2. Den jsme dali oraz a šli za nakupkami a já si poridil novou karimatku, páč jsem poslední pět šest dní spal na zemi i přes dva plnohodnotné pokusy a zalepení defektu. A odpoledne zmrzlina a návštěva zahrady 

A protože se nám Hiroshima opravdu líbí tak jsme se rozhodli zůstat ještě třetí noc. 

Shimanami Kaido cycling route

odkazodkazPřes pání v campus u pláže byl poklidné a zadarmo, my a další dva stany. V plánu bylo necelých 40km k počátku Shimanami Kaido - což je asi 70 km cyklostezky přes maličké ostrovy pospojované mosty. Tady o tom je víc od někoho dalšího

http://sjetsvet.cz/2017/11/22/japonsko-na-kole-shikoku-a-kjusu/

V podvědomí jsme nepospíchali a tak jsme se stavili kouknout chrám a pak taky na místní hrad - který byl krome samurajských zbrojí prázdný. Ale měl dobrý rozhled z nejvyšší věže. 

Stavili jsme se na koupenou snídani - ryze, makrela trochu polívky, vajíčko na hnelicku, dobrý! Posilnění vyrazili na první most. Zatím asi největší turistická atrakce co jsme navštívili. Poměr Japonců a nejaponci je fifty fifty. Měli jsme vyhlídlý camp s delfína, ale chtěli za to 5500, což je jako za hostel. Našli jsme super camp kilometr vedle, okupovaný   pár Japonci. Nakonec z nich vylezlo že jsou tady 3 týdny, jak na dovolené. Máji to postavené hotové garsonky že stanů a tarpů. My se zabydleli, místní nám půjčili šňůru na prádlo a kbelík na umytí vlasů u umyvadla. Já se koupal v moři, chvíli chytal rybi. K večeři byli činky nudle z kyblíku. A Konečně Rosie měla možnost pověsit hamaku kterou sebou táhne. 

Sakurai

Vyrazili jsme až v deset páč jsme čekali až oschne stan, k snídani jsme udělali poprvé překápko - koupili jsme od strejdy ve městě.  1400yenu za dvě stě gramů. Což je snadno srovnatelný s cenami nejlepších londýnských pražíren. Když zjistil že jsme na kole a z Česka tak přihodil ještě petlahev vychalzeneho kafe a pulbaliku dalšího pytlíku se zrnem. Za zážitek to stálo, kafe přijatelné pro campove prostředí. Obecně když řekneš že si z ČR a jedeš do Sapporo tak to funguje dobře, dneska nám to vydělalo kyblík kuřecích stehýnek od jednoho Číňana co měl stánek na jarmarku. 

popoledni jsme se s zastavili na meníčku - tety neviděli bělocha asi dlouho páč si nás fotili, objednali jsme se něco co jsme neměli moc tušení co bude, pochvili donesli jedno jídlo - nevěděli jsme jestli to je moje či Rosie, tak jsme váhali, něco ujedli a čekali. Po další chvíli paní přišli s velkým prosikem. Po chvíli googleni a překládání nám došlo že nám donesli něco jiného než jsme si objednali. Pochopitelně jsme vědeli prd, nicméně pochvili kuchyň vyvalila správné objednávky a my nakonec měli jídla tři za cenu dvou. Meníčko vyjde tak na 1000 yenu. 

Cestou jsme potkali na cestě želvu, byla vyprahlá a na půl upečena tak jsme ji pomohli vedle do potoka 

Za pár dnů jsme měli v plánu podívat se do Hiroshimi....teď jsme zjistili že příští týden je tam Summit G7, takže nejspíš změna plánů. 

Mitoyo

60 km přes kombinaci busy cest a vesnických stezek za sluneho počasí uteklo dobře. Pořád mě udivuje, jak jsou všude malá políčka, od velikosti naší zahrady az po pruh 2x10 metrů a každý má jinou plodinu. Za barákem, před barákem, mezi vesnicemi, všude. Naprostá většina se obdělává ručně a motykou a maximálně terrou či trakturkem jen o něco málo větší než máme doma na sekání trávy. 

Před konečnou zastávkou jsem se zastavili v chrámu co jsme našli u cesty, vonné tyčinky, staré stromy, pěkné a klidné. Zen!

Ve městě jsme okoukali Marínu, našli v ní spot pro stan ... Místní děda nás ujistil, že je to v pohodě tam campovat. A vyrazili do místního onsenu - ultra tradiční, kde se na nic nesahlo asi tak 50 let. Já tam byl sám, takže bezobav i správnou etiketu. Voda byla vařící, šlo vydržet jen pár minut. A mírné popáleniny od slunka to neulehčily. Vymydlení jsme vyrazi li na první sushi - výborné, každá ryba jinou konzistenci and jinou chuť ale ani jedna ne po rybině. Pak rovnou do stanu a spát. 

Ráno jsem si přivstal a šel vyzkoušet prut. Zatím co jsme balili saky pak tak nám dědula že včera donesl sladké housky s margarínem. Potěšilo to a s burakovým máslem to bylo i dobře jedlé. 

60 km podél pobřeží obyhalo dokud jsme nedorazili do průmyslové oblasti kde jsme 10 km v kuse závodili s náklaďáky během poledního pařáku. V 1:00 jsme to zabalili a v kempu dali dvě hoďky pauzu oběd a čaj. Zbylých 20 km bylo po malých cestičkách mezi poli, paráda. Dorazili jsme do kempu kde byly další dva stany Japonci ovšem Japonci pozvedli kempování na jiný level, o tom jindy. Kemp teplá sprcha názvy šel na 1000 yenu což jsou asi 200kc, A vlastně to máme sami pro sebe. postavíme stan, uvaříme a trochu pofelíme na sluníčku, já pak šel do setmění chytat ryby. Největším zážitkem bylo, když se asi dva metry ode mě objevila Manta která luxovala kameny přístavu. Zítra bude pršet tak tak zůstaneme ještě jednu noc dáme den volna vyrazime  se podívat do "města" a trochu oraz před další cestou. 

Takamatsu

Příjemných, slunných, plochých 40km do Takamatsu uběhlo rychle. Z pestřením byla plánovaná jen rychlá zastávka pro take away coffee. Bylo to prázdné místo a po chvilce rozkoukání jsme si uvědomili že jsme v paní obýváku. Po další chvilce se objevily tři její kamarádi a my jsme rázem byli uprostřed karaoke představení... Ve 2:00 odpoledne. Občerstvení a pobavení jsme vyrazili dál dorazili Takamatsu, kde jsme navštívili místní zahrady které mají více než 300 let staré stromy a bonsaje, pracuje tu 11 zahradníku a ten nejcennější strom jim trvalo jeden měsíc ostříhat. Místní dobrovolní průvodce důchodce nástroj vedl a vše ukázal. Tato oblast je známá svým Udonem. Co jsou v podstatě tluste špagety. Zašli jsme do zapadlé, nudle byly servírované na ledu s jednou teplou a jednou studenou omáčkou. Dokud jsou nudle teplé, tak ty máčíte v té teplý, jak ochladnou tak je smícháte s ledem a začne máčet ve studené, zajímavý a nenasytilo to. Paní majitelka byla fajn ale nemohla se na nás dívat a tak nám v půlce jídla dala lekci v tom jak používat chopsticks. Se západem Slunce jsme vystoupali 200m na místní kopec kde jsme kempovali na parkovišti protože kemp byl zavřený. Dlouhý den sluníčko smaží a je asi trochu únavný. 

Ráno jsme vstali v pět aby nás nikdo ne načapal na parkovišti a měli v plánu dorazit do 50 km vzdáleného kempu. Sjeli jsme kopec což nás po ránu pěkně probral, začli šlapat a zhruba po dvou kilometrech Rosie prasknul řetěz. Zatím k tomu že byl 7:00 ráno a většina bikeshopu otevírá v 10 otočili jsme se a tlačili zpátky do centra města, dali snídani na rohu ve večerce u místních Vietnamců a v 9:00 jsme čekali před jediný bikeshopem, který otevírá již v 9. Bikeshopu větu hodně lidi to neskutečné jezdí na kole všichni a všude jezdí na takových místních obdobách Liberty, nikdo nenosí helmu ale všichni jezdí v maskách. Bezpečnost tu má jiné priority a kritéria. Nicméně tento obchod byl pro servis libert takže řetěz neměli, ale paní ochotně vyndala Zlaté stránky našla Kam se vydat, ráda nám nakreslila mapu i přesto že jsme se jí snažili vysvětlit aby nám to ukázala v Google maps na mobilu. 

Vydali jsme se dál a já našel další servis Liberec, pánovi jsem to ukázal a ten se rovnou pustil do opravy řetězu tím že očko řetezu nasadil zpátky na pivot a zkoušel to zmáčknu kleštěmi. Nevěřil jsem vlastním očím ale po chvíli dorazil jeho kamarád z jiného servisu s novým řetězem tak jsem se uklidnil. Nicméně když se podívám zpětně je jasné že tenhle pán řetěz už dlouho neměnil. Zkrácená verze příběhu hodně japonců sem a tam kromě jednoho nikdo nemluvil anglicky až až třetí kámoš mechanik byl schopný nasadit řetěz během tří minut což bylo asi dvě a tři čtvrtě hodiny potom co jsme dorazili. Emočně a morálně vyčerpání jsme zůstali ve městě vzali Hostel, šli se projít, navařili a šli spát s tím, že zkusíme vyrazit zítra ráno znova.

Japan 2o23

Je to na celý týden jsme dorazili a prošli svým poprvé ve všech možných aspektech a už se celkem orientujeme. Po dvou propršených nocích na hostelu jsme vyrazili opět na cestu, polojasno větrno. Před polednem jsme se nalodili na místní trajekt, který nás za dvě hodiny vyklopil na vedlejší ostrov Šikoku. Na lodi jsme potkali a celou cestu strávili s klukem jménem shiro což je šéf kuchař, který pracuje na Mauriciu a jede domů na dovolenou, po vylodění jsme zašli k němu domů kde mamka servírovala jídlo. Jak se to jmenovalo to nevím ale byly to rozemletý soba nudle (čekankový) s nějakým kuřetem a houbami a zeleninou, probrali jsme místní rybářské tradice a tipy a odcesty jsem dostal jednu sadu sabiki háčků na makrely. Rosie byla poctěna domácím mazáním na kousance od komárů. Posilnění jsme vyrazili na větrnou, 40 km dlouhou cestu do kempu na severním pobřeží. Oproti hlavnímu ostrovu je to už takový venkov - není tu obchod na každém rohu a všude na nás koukají jak na exoty. Cesta byla příjemná vesměs po malinký silničkách zapadlých uličkách - po týdnu experimentování s google maps, seznam mapy, Garmin navigace...jsme se usadili na kombinaci kamoot pro generaci trasy a Garmin explore pro navigaci. Ten rozdíl kudy nás to táhne je hned znatelný. Do kempu jsme dorazili se setměním, postavili stan, rychlá sprcha .. studená a spát. Vyspali jste se náramně, nejspíš to bude kombinací vypořádání se s jet lagem a taky toho, že nespíme hned vedle dálnice či v centru tretiho největšího japonského města....ale v úplné temnotě, klidu, se šplouchaním vlna na pozadí. V noci hraničních deset stupňů Celsia. Ale pohoda.