Waiau Pass Track

25.prosinec

St. Arnaud - John Tait hut. 23km, 443m nastoupano, 8:09 

26.prosinec

John Tait hut - West Sabine hut, 14km, 1100m nastoupáno, 1225 naklesáno, 7:20 (+půl hodina oběd).

V osm vyrážíme na tříhodinový pochod k sedm km vzdálené Upper Traverse Hut. Celou cestu mírně do kopce a tak postupně začínáme sbírat výškové metry, kterých má být dneska přes tisíc do 1787m vysokého Traverse sedla. Z tama následuje klesání o dvanáctset výškových metrů. Nevím co je lepší. První část dne byla klasická procházka Gandalfovem, s malou odbočkou k vodopádu. Cesta se snadno sleduje a vše je bez problémové. Všude jsou cedule upozorňující na laviny. Každé dopadové pole má své jméno. 

Přesně po třech hodinách, jak bylo uvedeno na ukazateli, vylezeme nad hranici lesa, kde se otvírá pláň s potokem, obkroužena hřebeny kolem do kola. Na druhem konci pláně je velká chata a tak dám půlhodinový oběd a už se těšit přes které sedlo a hřebe cesta povede. Na okolních vrcholcích je jsou stále malé zbytky sněhu.

Vyrážím a následuje 450m stoupání do sedla, sluníčko praží. V jedné zákrutě se mi konečně podařilo předjet Tima, on by mě před sebe nepustil ani když bych mu hůlkama strouhal achilovky. Výstup na horu je parádní, lepší počasí si člověk nemůže přát a má ještě dva dny vydržet. Po prěhoupnutí přes hřeben se mi otevře parádní pohled do vedlejšího údolí a s tím i neskutečnej kopec dolu. Jakmile zalezu do lesa tak to občas pěkně klouže. Jaký si jíl/hlína přikrytá trochou listí aby nebyla vidět. Pravidelně jsem nacházel dvě paralelní brázdy vyvorané patami přechozich hikerů, když jim podjeli nohy a dřepli si na zadek. Já dvakrát. Kopec je nekonečný a tak poslední část poslouchám soundtracky k Brave heart a LOTR. Konečně dole u řeky vím ze už nejsem daleko od chajdy. Poslední km je vždy super pocit malého vítězství. Zvlášť když ukazatel pravý šest hodin a já to dám za  čtyři a půl. 

Chajda velká 30 lidi a je nás tu nepočítaně. Je to úplně jiná atmosféra a zkušenost než doposud a ne zrovna lepší. Ale co. Je tu řeka takže koupačka, vyprat atd . Todle bylo praní ve studené vodě. Teče to z  Blue Lake kam dorazim. Nejprůhlednejší jezero na světě. Prej. Uvidíme. 

27.prosinec 

West Sabine Hut - Blue Lake Hut, 7.3km, 520m nastoupáno, 2:54

Nechal jsem večer nachystaný batoh v předsíni tak, abych ráno mohl vyrazit brzo a nevzbudil při tom půl chalupy. K snídani jen studená kaše před chatou a v šest už jsem byl na cestě, jako první. Rád jsem se vyhnul společné snídani s osmi asiaty a dalšími účastníky zájezdu. Cesta jednoduše kopírovala řeku a celou dobu stoupala do mírného kopce. Lake Blue hut byla úplně prázdná, 16 postelí, vybírám horní palandu u okna, takže si člověk zajistí přísun kyslíku, když je potřeba. Rozhoduji se pro regenerační den a dát tu oraz před zítřejším úsekem, který je nejtěžší z této sekce. Waiau Pass bude druhý nejvyšší bod na celé TA. Dneska, když jsem nandaval hodinky, tak jsem je dopnul na třetí dírku, namísto obvyklé čtvrté, takže jsem si dal dva obědy a velkou večeři. Slunil se u jezera, protahoval lejtka co dvě hodiny, mezitím si dal šlofíka. Naordinoval si ledové chladicí koupele. Vydržel jsem koupat nohy 13minut pak už to nešlo. Voda má pět stupňů! Teče z Blue lake, ve kterém je viditelnost osmdesát metru. Nejvíce na světě. Je 7-8m hluboké, ale na dně je vidět každý detail. Je v něm zakázáno plavat, naštěstí. Jeden strejda na chatě sebou nosí jaké si rádio/vysilačku, malá krabička co do hromady se vším všudy váží 3.5kg. “Jednoduše” každý den roztáhne kolem stromů a chaty anténu a ráno v 8:30 a večer v 7:30 chytá předpověď počasí. Zážitek dobrej, kvalita mizerná, takže tahat bych se s tím nechtěl. 

28.prosinec

Blue Lake Hut - Waiau Hut, 15km, Waiau pass 1870mnm,  9:40 (+ hodina oběd)

V šest vyrážím od chaty jako první, moc lidí se tím směrem nechystá jelikož většina se odsuď vrací okruhem zpět, kde před třemi dny začali. Tento okruh je velmi populární a proto tu jsou ty obrovské chaty, ale to by se teď mělo opět změnit a počet lidí snížit. Projdu kolem Blue Lake a stoupám k podstatně většímu, avšak méně průzračnému Constance Lake. 

Zatím potemnělým údolím postupuji podél jezera a pak podél jeho přítoků, které se mi podaří překonat bez potřeby se brodit. Špičky úbočí se pomalu zbarví oranžovou a slunko rychle proniká i níže do údolí. Po dvou hodinách dojdu do slepé ulice a nezbývá než začít šplhat k Waiau Pass. 

Potkám strejdu co akorát slezl do úpatí tak chvílu povídání. Pobyl tam různě nahoře pět dní a povzbudil mě větou, že by to nahoru z tédle strany lézt nechtěl, protože je to hrozně rozrušené, druhá strana je prej lepší a samá skála. Po chvílce pochopím co tím myslel. Člověk udělá krok vzhůru a okamžitě se půl kroku sklouzne zase dolu, protože ta drť zkrátka nedrží pod nohama.

Pomalu se hrabu nahoru a za hodinu jsem na terase, pokteré se postupuje 500 metru po vrstevnici a potkávám první závěj sněhu. Poté prudce doleva a závěrečný výstup do sedla. Nasadit větrovku a přímo vzhůru, zatím co člověk v hlavě špekuluje co asi uvidí tam nahoře za horizontem. Dopadlo to dobře, výhled parádní, takže z batohu vytáhnu ještě péřovku a čepicu. Rozhodnu se tu poobědvat s výhledem do údolí kam vzápětí slezu a po deseti kilometrech by měla být zbrusu nová šesti místná chatka.

Mobilní signál žádný. Výhled skvělý na všechny strany, nacvakat fotky a hurá dolů. Sestup byl podstatně snažší než před dvěma dny v Traverse Saddle. Pevná skála pod nohama, žádná drť či uklizaná hlína. Žádné stromy takže 100% panoramata po celou dobu sestupu. 

Dole přebrodím řeku, která má vody jen pokolena a pokračuji po jejím právem břehu. Po pár kilometrech drkocání se pokamenech se dno údolí změní v plochou zelenou louku občas přerušením řekou.

Ten kontrast a komfort oprotim tomu co bylo půl dne zpátky je parádní. Kolem páté hodiny dorazim k malebné chajdě hned vedle řeky. Sluníčka ještě dost, takže rychlá sprcha, vyprat a už si užívám večeři na zápraží než se slunko přehoupne za horizont. Pak jsme dal 30 minut šlofíka. Druhá večeře, protřídit fotky, sepsat povídání a spát. Venku je ještě pořád světlo.

29.prosinec

Waiau hut - Anna hut, 22 km, pretty flat, 6:11 (+ půl hodina na oběd) several easy river crossing, wet feet all the time.

Včera večer, když už jsem spal někdy, kolem deváté hodiny se u chatky objevili dva lovci z Cristchurch což je město dvě hodiny odsud. Tož jsem vylezl ze spacáku, poklidil svoje věci, které byly roztahané po celé chatce a přivítal nově příchozí. Měli ze mě radost asi takovou, jako já měl z nich, ale celkem sympaťaci, něco přes padesát a celkem jsme pokecali a pochlubilimse fotkama. Loňský rok nabouchal 112 kousků vysoké. Než jsme byli opět v posteli tak bylo jedenáct. Poprvé mě vzbudili ve dvě, protože viděli kus na druhém břehu řeky ale nic z toho. Podruhé ve čtyři ráno, když to jeden znich poslal na šmolu dole na louce svým winchesterem 308. Spát se nedalo, tak jse mvylezl z postele a šel s nima. Šmolu jsme dostřelili o kousek dál, vyvrhli a dotáhli do řeky voplachnout. V noci bylo poprvé, co jsem v řece viďel pstruhy. Pak to do táhnout k chajdě a pověsit v lese na strom vychladit. 

Pomalu začalo svítat a taky pršet takže se mi nikam nechtělo. Lovci byli v dobré náladě, tak me pozvali na snídani a ještě mi nabalili nějaké jídlo na později. Dali jsme dva čaje, já i dvě snídaně (jejich super outdoor freeze dry balíček do kterého se naleje horká voda a je z toho vajíčko se slaninou a bramborama - musim uznat ze to bylo dobré; a navrh jsem dal již z večera nachystanou kaši). Škrtli jsme v kamnech a všichni si šli dachnout. Po desáté přestalo pršet a tak jsem před jedenáctou byl již na cestě. Již po pár metrech jsem měl boty úplně promočené. Cesta plochá jak palačinky a nikam jsem nepospíchal a jel v klidu své 3km za hodinu. Celý den se šlo na dně údolí podél řeky, příjemná změna po těch kopcích.

Kolem poledne potkám dva trampy v proti směru, tak si navzájem poreferujeme. Oběd dávám na břehu řeky: dva wrapy s tuňákem a třetí s burákovým máslem jako desert. Když dojdu k ceduli oznamující, že chata je 5 km (1.5h chůze) dojde mě jeden tramp. Před námi se to mračilo a občas lehce sprchlo.

Šlapli jsme do toho a za 50 minut jsme byli u chaty. Pěkná, nová, 20 postelí, teplo a zatopeno. Rychle k řece vyprat a vykoupat a pak už jen klid. K večeři půl litru bramborové kaše, přes dvěstě gramů tuňaka, s pak jeden celej pytlik směsi buraků/kokosu/mandlí a sušeného ovoce. Zejtra je to 31 km do “města”, tak uvidíme. 

30.prosinec

Anna hut - Boyle Village, 31km, 6:55 (+20 minut oběd)

Vstávám a vyrážím jako první. Hned posvítání už šlapu. V plánu je dokončit tuto sekce a dostat se do Boyle Village, kde na me čekal balík s jídlem. Boyle Village je jenom jeden dům - jaké si outdoor education centre jinak nic. Je neděle a dneska zavírají ve tři odpoledne. To znamenalo šlápnout do pedálů.  Naštěstí celá byla snadná, porovině a s lehkým batohem. Tož to svistělo a když jsem ve dvě hodiny dorazil namísto nechtělo se mi tomu věřit. Další dva hikeři zůstávají campovat tu a ráno vyráží dál já se rozhodl stopovat 50km do nejbližšího města s obchody (Hanmer Springs). Vidím od parkoviště vyjíždět auto plné frantíků a hned me vezmou. Snazší to být nemohlo a už za hodinu jsem na ubytovně s dalšími lidma, které jsem potkal v předchozých týdnech a cpu se ovocem a sálatem. Ještě nevím jestli Silvestr přečkám ve městě či hned druhý den vyrazím zpět na trail má další sekci. 

Vše nej do 2019 přeje O.