farmy kolem Oslo

…už nevím kolikátý to je týden. Přestal jsem to počítat, ale začal odpočítávat … Březen v Oslo byl hrozně teplej! Ani místní starousedlíci nepamatují takhle teplé jaro. Mi to nevadilo, trávit polední pauzy venku na lavičkách ve slunečních brýlích bylo příjemné. Jednou při takovém venkovním obědu mi Marius začal vyprávět… Norové toho nemají s čecháčkama moc společného. Ale jednou takovou věcí je třeba obliba Popelky – Marius se mě ptal jestli ji znám, že je to prý z Česka a že to tu dávají každý rok o Štědrém večeru v televizi. Kdo by to byl řekl? Dále mi vyjmenoval téměř celou českou fotbalovou reprezentační sestavu. U některých jmen si nebyl jistý, já už vůbec ne. Byl na tom rozhodně líp než já. Pak přišlo trochu historie. Norové celkem dobře rozumí Švédům, na opak je prý to horší (asi něco jako Češi a Slováci, taky jim prd rozumím) a to protože Norsko nejdříve patřilo Dánsku a pak Švédsku. Proto se taky Oslo dříve jmenovalo Kristiania (dle dánského krále) a název Oslo, jak ho dnes známe, dostalo město až v roce 1925. Marius mi barvitě vyprávěl, jak měli špatný team a proto tedy každou válku projeli. Tím pádem pořád byli někomu podřízeni, nejdřív Dánsko a pak Švédko. Norsko sice několikrát vyhlásilo svoji nezávislost, ale k jeho škodě ji nikdo nebral v potaz, Norsko bylo takový otloukánek a jako samostatný stát vzniklo roku 1905. Pak našli ropu a teď jsou tam kde jsou. O to že by jim měla dojí se tu nestrachují staří ani mladí. Jasné odpovědi na dotaz co budou dělat až jim dojde jsem se zatím nedočkal. [VSUVKA z budoucnosti – při pídění se po tomto tématu jsem se dostal až do Stavangeru – ústřední Oil Město, kde jsem zašel do Oil Musea, takže je to trochu lepší, ale pořád nemám jasně ucelenou představu jak to s tou ropou tady je. Nicméně modely různých plošin a všemožné exponáty byly opravdu pěkné. Jsou to hrozní vrtácí! Norsko není zemí s největší těžbou ropy, ale s jejím nejvyšším exportem. Jelikož většinu energie uvaří z vody a Norů je tu jen 5mil mohou většinu ropy a plynu prodávát do „jižní“ Evropy ] Stejně tak pořád nevím proč jsou domy červené?! Kromě popelky tu ještě hrozně frčí Pat a Mat – zná je tu každý! Taky jsem se dostal ven z osla – jeden týden jsme jezdili po farmách v okolí. Bylo fajn se podívat z města. Farmy jsou tu ryze rodinné – obytný dům, červené stodola a červená stáj, ve která je tak 20-40 kravek a dojící automat. Na dvorku stojí traktor na odklízení sněhu. To celé je situované na kopečku a okolní stráně jsou obehnané plotem.

Zdroj Norway

Zdroj Norway

Také bylo fajn zjistit, že problémoví chovatelé či zákazníci jsou všude a že i tady je občas těžké udržet nervy na uzdě. V pondělí jsme se zastavili na koně v jedné školce na okraji města. Celkem nic moc mu nebylo, ale v nestřeženém okamžiku kousnul Mariuse do ramene. Po tom co jsem se mu trochu vysmál, tak ten parchant kousnul mě do stehna. Došli jsme k závěru, že malé děti ze školky musí žrát celé!

Zdroj Norway

V úterý jsme vyrazili do terénu s jiným mladým doktorem, residentem. Mladí, nezkušení frajírci (myšleno Marius a já) si vyrazili dosti nalehko! Celý den venku terénu (doslova!) a v počasí kdy se střídala chumelenice s obyčejnou vánicí, jsme klepali kosu. Musím přiznat, že jsem byl trochu zaskočen tím co nám pan resident předved. Byla to 100% polní medicíny, je dobrý vidět, že i to a i tady funguje. Starý praktik! Do školy jsme se vrátili v půl devátý večer, ještě zbývalo vynosit věci, vše zapsat do karet no a o půl desátý jsme se loučili u hlavní brány, jak dva ztřískaní psi.

Zdroj Norway

Ve středu ráno, poučeni z předchozích nezdarů, jsme oba byli nabalení jak kuličky. Opět s úsměvem a plní optimismu jsme skládali věci do auta stejnému doktorovi jak včera. Tentokrát jsme dělali celou šichtu ve vnitř. Nejdřív v prasečáku a pak v královském kravíně. Ten parchant! Těžko povědět zda-li je horší zima nebo horko. Zkrátka, byl to velmi pestrý týden. Todle už tu mělo byt asi tak před měsícem, takže to není zrovna aktuální, ale nebyl čas na blbosti… Zdraví Øndræ