A je to!

Poslední týden tady byl rozporuplný. Na straně jedné spousta povedených akcí a příjemné, prachobyčejné žití zde, na straně druhé každodenní loučení…

3 měsíce… Uteklo to rychle, to se dalo předpokládat. Jen mě asi samotného překvapilo, jak moc si to tu oblíbím. Je pravda, že jako cizák tu vidím (si hledám) především ty klady a časem – jak jsem i na sobě mohl pozorovat - si člověk na většinu zvykne, sžije se a přijme za své to co kolem sebe zrovna má. Dokud nezačal poslední týden, žil jsem tu už vlastně spořádaný život. Pestrý, zábavný, snad užitečný, ale už se všechno usadilo. S posledním týdne se tu opět objevilo to, co člověk cítil, když přijel. Nadšení užívat si všechno naposled bylo stejně tak velké jako poprvé.

V úterý a ve středu jsem povečeřeli společně se španělskými „veterináři“ – odjíždějí jako první.

Zdroj Norway

Ve čtvrtek byl školní ročníkový fotbalový turnaj. Taková místní obdoba WhiskeyCupu či Mikulášskýho, akorát se tedy mají od Bobra a Rockonauta ještě hodně co učit hlavně co se cateringu týče. Asi je pozvu k nám, aby viděli. Velice rád jsem se připojil ke svým, ke čtvrťákům! Nicméně, svůj český team jsem postrádal a věnoval mu tichou vzpomínku. Hrálo se venku, za celodenního deště a na škváře. Atmosféru i ducha to tedy mělo! O zmírnění rozdílů v technické vybavenosti účastníků se postaralo hřiště samotné. Spousta louží, ve kterých se míč vždy nečekaně zastavil, rozmočená škvára, ve které se každému nelehce běhalo. Todle vše nám hrálo do karet, ale přesto jsem ani jeden zápas nevyhráli. Myslím, že nás to nikoho nemrzelo, nějaké góly jsme dali a byli jsme alespoň první v sauně.

Zdroj Norway

Pátek, poslední školní den. Na programu byla rehabilitace, překvapivě dobrý. Poté florbalový trenál, kafe s Finkami (bože!) které odjíždějí v sobotu ráno. A později večer jsem se připojil ke spolužákům a zamířil do večerního víru „velkoměsta“. Navštívili jsme dva kluby. Stejně tak jako první den jsem si dal jedno pivo :) a spát šel pozdě. V sobotu bylo hezky a v neděli jsem balil. Vím, jak dlouho mi to vždycky trvá, nechal jsem to tedy na poslední chvíli, aby mě tlačil čas…


Večer poslední společná večeře a je to! Tramtadadá…

Zdroj Norway

O.