Hurá na jih

V pondělí na večer jsem potkal na chodbě Juru, který mezi řečí zmínil, že jedou zítra na výlet a že si teď jdou zarezervovat jízdenky. Byl to výlet přinejmenším na den a půl a já nevěděl, jak to bude se školou. Ale tak za rezervaci člověk nic nedá…řekl jsem, ať mě připíše na seznam. V úterý jsem vyrazil do školy, jako každý jiný den. Akorát jsem si do batohu přihodil jedno triko a trenky navíc. Během polední pauzy jsem šel zjistit jak je to s možností absence. Paní moc nevěděla a šéf tu nebyl a já musel už jít na odpolední vyučování. Slíbila, že mi pošle mail. Pořád nic nepřicházelo a tak jsem se s výletem začínal pomalu loučit. Když jsem se po škole asi ve čtvrt na čtyři připojil a našel zprávu s tím že můžu chybět 2 dny, dostal jsem se trochu do pressu. Rychlá sprcha, improvizované pobalení , několik zmatených sms a telefonátů s Jurou odkud, že to vlastně jedem, jak se tam dostat a jestli musím mít vytisklou moji rezervaci… Musel sem. Sprintem do knihovny, odkud mě paní knihovnice vykázala, že právě zavírají. Sprintem do jedné z počítačových místností. Na mailu jsem našel rezervaci na jméno Rijáček. K jejímu vytištění jsem musel zneužít jednoho nora. Moc nechápal moji roztěkanost, apel a spěch. Od tiskárny sprintem na zastávku šaliny. Na palubu bylo možné se dostat do 16:30. Šalina se tentokrát hrozně loudala, vystoupil jsem v centru samotném a po několikatero zeptání se na správný směr jsem mazal sprintem po nábřeží kolem opery. To bylo vlastně poprvé, co jsem místní operu viděl, moc jsem si jí ne užil. Do doků jsem dorazil těsně před půl5. Rudej jako rudoch a zmatenej jak lesní včela. Rijáčka jsem musel chvilu vysvětlovat při boardingu, pak se ptali jestli jedu sám. Tak jsem jim tam osamocenej řekl „jasně že ne,že s kamarádka přeci“ ovšem na otázku kolik nás je jsem odpovědět nedokázal. Vůbec to muselo všechno vypadat dost nedůvěryhodně. Nicméně v 16:26 jsem vstoupil na palubu jednoho velkýho trajektu mířícího do Kopenhagenu. Tentokrát bez auta, ale zato s vlastní kajutou. Jurovi jsem zkoušel psát, ale bez odezvy. Asi mě odepsali hned po tom telefonátu ze sprchy ještě ve škole a informování, že u sebe nemám ani lístek. Nedivil jsem se jim.

Zdroj Norway

Kajuta číslo 9117. 4 postele, koupelnička a já jako jediný cestující. Zabydlet se nebylo vůbec těžké. Pochvíli jsem se vydal hledat zbytek výpravy. Vylezl jsem na chodbu a u protějších dveří stojí a zamyká Jura. Dobrá práce! Jsou tu tisíce pokojů, asi dvanáct palub, pomalu hodina rozestup mezi našima boardingy a opět jsem sousedi. Je to jak s kolejemi, asi osudová přitažlivost. Vyrazili jsme nahoru, na vrchní palubu, užít si odražení od norských břehů.

Zdroj Norway

První opravdový výlet. A rovnou do asi 500km vzdáleného Kopenhagenu – jak jsem se později pro jistotu ujistil…je to to samé jako Kodaň :) Na tuto výpravu jsem opravdu nebyl moc nachystaný a přichomejtl jsem se k tomu zase jak slepý k houslím. Nu což! Ještě zbývá zmínit, že plavba byla zadarmo, nějaká únorová akce či co.

Loď byla hezká, vlastně dost podobná jako ta, na které jsem připlul poprvé. Provedli jsme rychlou prohlídku palub, krámů a domluvili se na zítřejší ráno. Pak jsme zalezli do kajut. Postel byla pohodlná, jako na vodě. Příjemně to houpalo celých šestnáct hodin. Sprchovat se na lodi je asi stejný jako čurat ve vlaku. Ráno jsem nemohl dospat a už při rozednění byl venku na palubě. Mlha všude, vítr ukrutně ledový a slaný. Asi musí být těžký být námořníkem tady na severu. Radši jsem se tedy vydal do útrob toho gigantu. V krámu nebyl skoro nikdo. Měli tu sladkosti, alkohol a cigarety. Koupil jsme sušenky, pak ještě venku na baru kafe užil si snídaně než se ostatní probudili.

Do města jsme dorazili kolem desáté ráno.

Zdroj Norway

Bylo zataženo a mlhavo, ale tepleji než v oslu. Ulice byly relativně prázdné a klidné. Nikde žádné davy turistů, přece jen byl konec února.

Zdroj Norway

Už si nepamatuji kde jsme všude byli, ale za těch sedm hodin co jsme tady měli jsem prošli téměř celé historické centrum …

Hradčany

Zdroj Norway

Zdroj Norway

Kanály skrz centrum města, na kterých byly ještě zazimované lodě a hrozně barevné baráčky.

Zdroj Norway

Spousta cyklistů a cyklistek. Téměř všechny kola měli košík a uplně všechny měli styl. Asi tak jako moje kolo v Brně od Vědruny...

Zdroj Norway

Zdroj Norway

Odpoledne se dokonce vyčasilo a nás jen zamrzelo, že jsme neměli čas posedět před nějakou podobnou hospůdkou.

Zdroj Norway

Tak ale aspon jsme dopřáli odpočinku v místním parku. Kde jsme poobědvali a napsali pohledy.

Zdroj Norway

Před odjezdem jsme zašli do místního Lídlu a něco pokoupili na večeři na loď a vlastně i do zásoby. Je to tu podstatně levnější než na severu. Nikomu z nás tady neakceptovali platební kartu. To bylo trochu divný. Takže jsem proměnil zkomírající Eura které jsem měl v kapse za půl kila tence krájené slaniny. A tím, že jsem ji dovezl do Osla jsem její hodnotu rovnou z dvojnásobil… nešlo na tom prodělat.

Zdroj Norway

Zbytek věcí se dokoupil v Tax free shopu na lodi. Litrová flaška kapitána tu byla za 169NOK (což je asi 500kč) stejná flaška na pevnině se pohybuje kolem 500NOK (což je asi 1600kč) ve speciálních obchodech. Funguje to, moc opilců tu není! Plavba zpátky byla fajn, pivo, brambůrky a houpání se.

Zdroj Norway

Zdroj Norway

Rano v pul desáté jsme byli v Oslu a rovnou do školy…Spolužáci se trochu podivovali.

zacelý výletovací team zdraví O.

Zdroj Norway