west coast: Sandnes - Stavanger - Bergen - Dale

1.května začaly prázdniny, či spíš skončila škola. Kolem jedenácté jsem nadobro odevzdal klíče od pokoje, pak ještě zajel do školy vrátit zapůjčené závěsy tetě Gry, zapůjčené knížky paní do knihovny a naposledy projít areál. Ještě před polednem jsme opustili Oslo a jeli směrem na západ, na pobřeží, do městečka Sandnes. Plánovaných 550km neutíkalo nikterak rychle, nicméně střídání prosluněných údolí a přejezdů zasněžených hřebenů hor cestu zpříjemnily.

Zdroj Norway

A myslím, že Petr, jelikož to byla jeho první výprava mimo Oslo, si to užíval. Petr studuje něco o číslech, matematice a statistice a myslím, že o něm ještě jednou uslyším. Čím se ale přesně zabývá mi není jasné do teď. Cesta byla bezproblémová, až na jednu uzavřenou cestu v horách, která znamenala dalších 150km navíc. Kolem desáté večer jsme dorazili do Sandnes, do kempu Volerskogen, kde byla večerní zábava již v plném proudu. Přivítali nás Oyvind, Marius, Ingrid, Frants, Bente a další … čtvrťácí mají následující dva týdny externí výuku právě zde. Jeden týden o ovcích a druhý o rybách. Je to něco jako naše středisko účelové honitby v Novém Jičíně! Splynuli jsme s davem...

Ráno jsme s Petrem vyrazili na nedaleký Preikestolen – asi největší turistická atrakce v okolí. Ze Sandnes to bylo tak 70km s jedním přejezdem na trajektu. Počasí bylo parádní a tak bylo snadné si za světla užít cestu skrze typický ráz místního kraje. V cíli bylo vše nachystané: parkoviště za 100, připravené chodníčky a značky, davy a nesmírné davy lidí … Preikestolen je 600m vysoká kolmá stěna, útes, skála či jak to nazvat. Nahoře je fajn plošina, dá se dojít na samotný okraj a posezení s nohama ve vzduchu je docela působivé a člověk se zpočátku může cítit nesvůj. Kdyby vás to zajímalo tak sluneční brýle dolů padají asi 9 vteřin! (mým brýlím se v Norsku moc nedaří, již druhé pohřbené! První se marně pokoušeli udržet na střeše auta. Pořád mám ještě třetí. Střežím je a nosím jenom v neděli.) Dole v údolí je voda, která zabíhá daleko do vnitrozemí a okolo strmé zelené kopečky. I přes tu spoustu lidí je samotný Preikestolen a pohled z něj fajn. Náš údiv byl násobený tím, že to byl náš první den na západním pobřeží, vykuleni jsme byli ze všeho, jak to již bývá.

Zdroj Norway

Ale na další místa doporučované průvodcem jsem se už neodvážil. Pozdě odpoledne jsme se vrátili do kempu a připojili se ke grilování. V deset večer jsem zavezl Petra na nádraží a ten vyrazil nočním vlakem do Osla a ráno rovnou do školy. Večer se šlo spát brzy … ráno vstávačka do školy.

Oyvind, Marius, Frants, Sivert a Dan mi poskytli jejich obývák s gaučíkem k bydlení. Byl jsem s tím naprosto spokojený. Párty každý večer u mě v ložnici a ráno snídaně v posteli. Bohužel lidé co chtěli večer pařit byli většinou jiní než ti co chtěli ráno brzo vstávat. Každá mince má dvě strany, i ta norská, děravá. A takto to vypadalo vlastně celý týden – ráno společná snídaně, po které jsem vypravil kluky do školy a šel jsem si po svých. Taková jejich AuPair. Po jejich odchodu jsem si šel po svých, podnikal výpravy po okolí a každý večer jsme se tu opět šťastně shledali.

Je přinejmenším pozoruhodné co jsem objevil na zdi v naší chajdokuchyni:

Zdroj Norway

S přechodem ke kočovnému způsobu života jsem najel na osvědčený australský McDonald model – levné rychlé jídlo a wifi zdarma. Mc je tady úplně to nejlevnější co se dá sehnat. Cheesburger za 10NOK. Taky jsem se podivoval nad „strašidlama“ co se tam poměrně často objevovali, hlavně večer. Šla mi z toho hlava kolem a né vše je tady úplně ideální a bezchybnaté, jak by se snad na první pohled mohlo zdát.

Místní region je prý jedineční svými plážemi. Jedno odpoledne jsem strávil na pláži za letištěm, kde bylo několik desítek kitesurferů. Vítr byl ukrutný, sluníčko svítilo. Všici v silných neopranech od hlavy až po paty a nebo v zimních bundách. Zustal jsem tu několik hodin až do večera a pak někudy zadem kolem podel pobřeží zpět do tábora.

Zdroj Norway

Zdroj Norway

Tananger, je malá vesička na pobřeží nedaleko Sandnes. Je tu hezký malý přístav, ve kterém není problém strávit nějaký čas. Dvě lavičky s pěkným výhledem, okolo bílé baráčky, racci a lodě. A nikde nikdo, po Oslu to přišlo velmi vhod. Dočetl jsem tady první díl Milenia, dal si sváču a dal si dvacet. Pokud tu někdy někdo budete, zastavte se tu a cestou zpátky se dá zastavit opět na pláži u letiště, už se tu celkem orientuju.

Zdroj Norway

A místní oblé, zelené kopečky s ovcemi dosti připomínají Skotsko.

Další den byla výprava, kterou jsem dosti zvažoval - do Stavangeru (hlavního města ropného průmyslu, jednoho z nejdražších měst tu) …přeci jen ty města… Ale nelitoval jsem. Vydržel jsem tu čtyři hodiny, zasel do Oil muzea – abych si ujasnil, jak to tu s tou ropou mají. Trochu lepší, ale pořád to není ono. (Přes to jací jsou to borci na ropu – minulý týden tu došel benzin, jen na jeden den, ale stejně. Veškerou ropu vyvážejí a pak kupují zpátky hotové produkty – aby si to tady sami neznečišťovali průmyslem, mazané a ekologické. Bohužel, nyní je tu období stávek, jaké celé Norsko dlouho nepamatuje – takže když vstoupili do stávky kapitáni malých lodiček, které navádějí velké lodě skrz fjordy dále do vnitrozemí…došel nám tu benzin) Ještě jsem se zastavil v Sardinkovém muzeu. Sardinky byly hlavní místním artiklem před tím než vymyslili ropu. Víc než polovina místních lidí pracovala v sardinkových továrnách. A nakonec návštěva nejznámější a nejstarší čtvrti. Dlážděné, kamenné cestičky mezi bílými dřevěnými domečky – největší místní atrakce, nejčastější motiv na pohlednicích.

Zdroj Norway

Jedno odpoledne jsme po škole vyrazili na nedalekou menší pláž. Sluníčko "žhnulo", vítr velmi čerstvý, písek se hnal po pláži. Za chvilu dorazila avie a rozdělila mezi každého z nás neopren, boty, rukavice, kuklu. Přeci jenom bylo kolem deseti stupňů, voda měla kolem 7mi a do toho ten vítr. Nakonec každý vyfasoval surf a krátkou instruktáž, ve které jsme se dozvěděli asi to, že musíme čekat na vlny, pak ji chytit, postavit se a jet. Velmi přínosné! Na pláži kromě nás nebyl vůbec nikdo. Trochu ostýchavě jsme se vrhli do vln. I k mému překvapení neopren fungoval velmi dobře a zima mi nebyla. Když člověk máknul, zahřál se až až. Jedinou nepříjemností bylo asi 7 kapek, které pronikly na hraně kukly a neoprenu na záda po každé, když přes mě přešla vlna. Ve vodě jsme vydrželi skoro 3 hodiny a já se tu jen utvrdil v tom, jak dobré surfování je! Druhý den brzo ráno leželo všude trochu sněhu, ten kontrast uzavřené cesty v horách, surfování, odpoledního grilování a ranní sněhové pokrývky mě bavil.

Zdroj Norway

V sobotu večer bylo v plánu vyrazit za zábavou do města, do Stavangeru. Lehká preparáty v jednom bytě, pak se šlo na večeři do zamluvené italské restaurace do přístavu, sklenička vína, návštěv klubu na nábřeží, nějaké to vstupné a dvě/tři piva, hamburger při čekání na taxík, taxík a rázem je překonán rekord nejdražšího večera v Norsku. Ale co už, byl to opravdu poslední večer s místními spolužáky.

V neděli už jen rozloučení a já se vypravil dál. Zprvu rovně nahoru na sever podél pobřeží, přes dva trajekty do Bergenu. Počasí slunečné, hezké. Kraj rozmanitý. Cestovalo se dobře. V Bergenu jsem pobyl asi 4-5 hodin, prošel jsem město, které je obklopeno a chráněno horami téměř ze všech stran. Až na jednu, a to od moře, takže později odpoledne se právě z této strany přihnaly mraky a začalo vytrvale pršet. Oběd i večeřemi uvařil strejda McDonald. Jelikož byla neděle, vše ostatní bylo zavřené, všude byl klid. Před odjezdem z podzemních garáží jsem uspořádal věci v karavanu a připravil ležení. Z Bergenu jsem se vydal doprava, ujel asi 100km do městečka Dale a zapíchnul to před továrnou značky Dale of Norway, které dělá asi ty nejdražší svetry co jsem kdy viděl. Déšť se přešel ve sněžení a já bez problémů rychle usnul.K snídani 3 teplé bollery z místního obchodu a pak jsem se zašel podívat do podnikové prodejny. Můžu říct, že moc hezký!

Zdroj Norway

Do cíle mi zbývalo posledních 250km. Ty mi zabrali celý den. Často jsem zastavoval a na něco zíral. Cesta se vinula podél fjordů, všude okolo se tyčily strmé kopečky. Jediné co tu bylo rovné byla vodní hladina. Každou chvílu tunel. K mému překvapení jsem jel i tunelem nejdelším, který měl krásných 24km. Jeden přejezd hor, kde sluníčko svítilo plnou silou, kterou násobil všude ležící sníh. Opět jsem věnoval tichou vzpomínku brýlím.

Zdroj Norway

Pak už poslední sjezd do údolí a byl jsem téměř na místě… trochu nervózní…