V Příbrami jsem potkal obrovský billboard na zlevněné běžky, už jedou se mnou! Prý by to byl hřích bez běžek a jelikož já se modlím vždy když jsem v úzkých - nechci žádnou přitěžující okolnost.
Praha, Zličín: parkoviště nákupního centra jsem trefil hned na třetí pokus. Honza už tu čekal. Čekal jsem to! Neznáme se tak, aby věděl jak to mám s načasováním a plánováním. Neznáme se vlastně vůbec – odpověděl na můj inzerát nabízející spolujízdu. Domluvili jsme se snadno ku prospěchu obou. Honza je medik z Valach. Je upovídaný, takže jsme si měli co říct :) Kromě něho odpověděli další 3 lidi a 4. mi volal když jsme jeli kolem Ústí. Překvapilo mě ,kolik lidí se ozvalo.
nad Prahou: Rozsvítila se oranžová kontrolka, která dle mě vypadá jako motor, přestože signalizuje něco o kontrole výfukových plynů. Auto jede pořád stejně, výfukové plyny se zdají být v pořádku, spotřeba přiměřená naložení. Pro jistotu jsme zajeli do servisu (už sem ten samý problém měl v pondělí, nic se nezjistilo, jen sem byl uklidněn) Místní borec to napíchl na počítač a za 5 minut a 420,- mi řekl v podstatě to samé co mi bylo řečeno v pondělí, jen zmínil filtr pevných částic a opět mě uklidnil že o nic nejde. Těch 420,- za to asi stálo. Jestli se to ještě rozsvítí, asi budu ignorant. (máte s tím někdo zkušenost?) Vše šlo skoro podle plánu a v 16:00 jsem opustili ČR.
Ještě bych rád podotkl, že můj původní plán – jet bez navigace – byl dost stupidní!
Cestovní rychlost 90-100km/h , silnice suché, teplota -4°C , spotřeba 7,3l nebo taky 1 řízek na 2 hodiny. Cesta je plynulá, ale monotonií. V řízení se střídáme. Celkem nuda.
Okolo 01:30 jsme dojeli do Veilo – tady Honza vystupoval. Vzal si svůj batůžek (byl menší než můj nejmenší) a vyrazil na vlak. Mě čekalo ještě další 230km, měl jsme na to zhruba 6 hodin. Únavu jsem již pociťoval, hned za městem Mc s free wifi a kakaem přišel vhod. Čím jsem byl výš na severu a níže u moře, tím bylo tepleji. Okolo -2°C a začínal se zvedat vítr. Dalších 40km a zalehl jsem asi na 2 hodiny. Když mě pak okolo páté ranní probudila zima – vyrazil jsem na posledních asi 160km. Provoz postupně houstl jak se probouzeli ostatní a cestovali do práce.
V 08:00 jsem dorazil do cíle. Ještě byla tma, akorát začínalo svítat. Dvě hodiny před vyplutím daly na krásné druhé místo ve frontě. Teploměr ukazuje -1,5 °C Chvilku se rozkoukávám ve zcela neznámém prostředí a vyrážím ven. Po pár krocích se vracím zpět do auta a hledám další bundu. Ještě že jsem se nemohl rozhodnout, kterou nechat doma a vzal obě. Vítr venku je úplně ukrutný. Vzal jsem tedy obě bundy a podruhé jsem se pokusil vydat prozkoumat okolí. Z obrovského kolosu akorát vyjížděli kamion za kamionem. Dlouho jsem žasl jaká je to k*áva. Asi tak velká jak Titanik?! Obrovská megaloď!
 |
| Zdroj Norway |
Z obou očí mi po chvilce tekly slzy. Ruce jsem měl úplně zmrzlé po vyfocení asi 6ti snímků. Ten vítr byl opravdu čerstvý. Zbytek času jsem tedy strávil v nastarovaném autě, kde jsem dojedl poslední řízek a odpočíval. Vzpomněl jsem si na scénu z Kokosů na sněhu!
 |
| Zdroj Norway |
Nalodění proběhlo hladce. Z útrob gigantu jsem vyjel rovnou na nejvyšší (desátou) palubu, kde se dá vyjít ven. Vyškrábal jsem se nejvýš co to šlo – bylo to v úrovni kapitánského můstku. Na vyhlídkové terase jsem byl po celou dobu vyplutí úplně sám. Vítr tu fučel ještě o mnoho víc než dole na molu. Okolo byly vidět další velké lodě, obrovské přístavní jeřáby, město Frederikshavn.
 |
| Zdroj Norway |
Zabral jsem měkkou sedačku, přetáhl obě kapuce přes hlavu a popřál si dobrou…
 |
| Zdroj Norway |
Žádné komentáře:
Okomentovat