Life is better when you surf!!!

Zdroj australská zima

Konečně jsme se dočkali! Na doporučení Sashi, jedné z doktorek na klinice v Milduře, jsme vyrazili na Sunshine Coast do městečka Maroochydore za typickým australským sportem – surfováním. Na cestu jsme se vydali s jedním Francouzem, kterého jsme potkali během couchsurfingu v Brisbane. Pierre přiletěl do Austrálie teprve před pár dny a je chudák ještě takový ztracený v téhle velké zemi. Je to vystudovaný fyzik, i když podle vzhledu na to nevypadá, jeho praktický život se hooodně blíží klukům z Big Bang Theory. Tento seriál jsme mu pustili a moc se mu líbil! Zabavil nám noťas a dokud se nevybila baterka sjížděl díl za dílem.

Pierre a jeho obuv na pláž

Zdroj australská zima

Zakempili jsme tentokrát v opravdovém kempu. Dostali jsme super místečko se vstupem přímo na pláž a výhledem na moře, kde se každé odpoledne prohání borci s kite surfama. Žádní lidi okolo a sprchy jen pro nás. Paní na recepci nás nejprve vyslala na naše kempařské místečko, prý je dost malé, tak ať se podíváme, jestli nám to stačí. Plac se nám zdál dost velkej. Proč paní naše místo připadalo malé, nám došlo až v pátek, když odstartovaly jarní prázdniny v Queenslandu a do kempu začali najíždět monstrozní tereňáky s karavany a ještě monstroznějšími stany. V pátek byl kemp zaplaven mravenečky, kteří se hemžili s kladívky a dalším nářadím, a stavěli svá obydlí. Náš výhled se rychle zúžil na sprchy a stan vedle.

Už od středy máme zaplacené lekce surfování. Je to bomba! Prostě nejlepší pocit na světě, když chytneš vlnu a jedeš!

Ondra po čtvrté lekci

Zdroj australská zima

Vychytali jsme super školu, máme skupinové lekce, ale protože je ještě mimo sezónu, naši skupinku tvoří tři lidi. Někdy jsme s Ondrou dokonce sami.
Lekce probíhá následovně: nejprve malé protažení, párkrát Stand up na pláži, potom chycení několika malých bílých vlnek na pobřeží a pak už se prodíráme vlnami dozadu a čeká se na ty pravé zelené vlny. Po hodině a půl už člověk není schopen ani doplavat na břeh. Nejhorší byly první tři lekce, teď už člověk šetří pádlování až těsně když ho vlna nabírá.

Zdroj australská zima

Na surfování je super, že je to v celku levný sport, stačí ti jedno prkno, které pořídíš za 100 až 500 babek, jeden neopren a můžeš jezdit celý rok. Žádná permice, drahý boty, oblečení a termoprádlo a hlavně je to pořád jako freeride, každá vlna je prostě jiná a nedotčená. Taky si v mezičase než přijde ta pravá vlna v klídku pokecáš s ostatními.

Ondra a náš surfing teacher Tom

Zdroj australská zima

Ovšem číst oceán, jako to umí místní, se nikdy nenaučíme. Pokaždé když začneme pádlovat, protože vidíme „super“ vlnu, všichni ostatní začnou pádlovat proti vlně. Když se mi to stalo poprvé, trošku jsem nechápala proč. Potom, co mě pár takových „super“ vln semlelo, jak nejlépe umělo, se vždy po očku dívám na ty pravé surfaře, kterým směrem se vlastně vydat.

Jedna ze super vln!

Zdroj australská zima

Ondra už jezdí jako drak a já samozřejmě jako vždy, jak chudá příbuzná pokulhávám za ním. Ještěže za mnou vždy stojí instruktor, který jemným strčením dodá mému prknu tu rychlost, kterou potřebuje, když ty moje párátka nestačí pádlovat. Trochu jsem se divila, proč je mi každý neopren tak akorát dole a v ramenech plandá, na ramenech mi chybí ještě spoustu svalové hmoty (a dole trochu té tukové přebývá).

Já po pěti lekcích pořád jako letadlo:)

Zdroj australská zima

Ondra mi říká, že to píšu, jako bychom na to hned napoprvé stoupli a jeli, ale ono to tak vlastně bylo. Moje první velká vlna byla zatím asi má nejlepší, od té doby jsem se nalokala hodně slané vody a dostala pár ran přes palici. Místní surfaři nás berou s úsměvem. Nejlepší byl asi tak šedesátiletý pán, kterému jsem nedopatřením zkřížila cestu a tím zničila jeho pěknou jízdu. Mezi bojem ve vlnách jsem se mu snažila omluvit, on s nadhledem jen prohodil: „Doesn’t matter, Baby!“
Ale bohužel toho, abych chytila vlnu sama, aniž by na mě někdo křičel „Start Paddling! Padlle! Paddle! Paddle hard! And stand up“ se asi letos nedočkám. Ondra už se párkrát dočkal, ale já i tak končím tento článek s tím, že to bylo nejlepší surfování v mém životě! Snad ještě někdy nějaké přijde.

Děkujeme Kubovi Vodnárkovi za teoretickou přípravu a video rozbor před našim odjezdem! Při každý vlně na tebe myslíme a třeba příští rok vyrazíme všichni tři!

Zítra poslední lekce, balení kufrů a ve čtvrtek jsme doma jako na koni!

Jižní pobřeží

Dostává se Vám do rukou článek o našem posledním víkendu v Milduře a hlavně o cestování, které jsme podnikli minulý týden po jižním pobřeží Victorie.

V pátek, náš poslední pracovní den, jsme skončili o něco dříve a vyrazili ke Garymu. Gary pracuje pro vládu, odchytává toulavé psy a kočky a pak je odváží k nám na veterinu nebo do útulku. Má velmi zajímavého koníčka, a to velbloudy, které chová u sebe za barákem. Má jich celkem 6, pár z nich je cvičených a podniká s nimi výpravy do pouště. Má už dokonce jedno své odchované velbloudě, má 3 roky a je to ještě takový mimino, jmenuje se Rose a už umí lehni a nechá na sebe sednout. Když Gary zavelí: „Huš, huš!“ velbloud s doprovodem šílených zvuku, které snad vychází až z jeho předžaludku, postupně klekne a pak lehne. Jeden z velbloudů – kastrátů, jmenuje se Josh, se pyšní titulem fugly (fucking ugly) camel. Prý poslal jeho fotku do soutěže a Josua byl bezkonkurenčně nejškaredší velbloud.

Zdroj australská zima

V sobotu jsme s Jeanne.Marie vyrazili na Wentworth Show, byla to zemědělská pouť, trvala celý víkend. Vypadala dost stejně jako pouť u nás, jenom byla větší a koupit jste mohli mnohem víc kýčovitých tretek. Show zahrnovala kolotoče, parkur, soutěž ve stříhání ovcí, výstavu starých aut, spousty stánků se smaženým jídlem atd. Nám se nejvíce líbila soutěž Sheep Dog Trial. Psi tu museli nahnat ovečky postupně přes různé ohrádky, průhony až na vůz. Používají na to především Australské Kelpie.

Zdroj australská zima

Neděli jsme už zasvětili úklidu Love Shacku, praní prádla a dalším přípravám na 3-týdenní cestování. Pozdní odpoledne jsme strávili s Billem, Marii a Jeanne-Marie u nich doma. Při popíjení slivovičky z Česka jsme se rozloučili a v pondělí dopoledne vyrazili na cesty. Náš směr byl jasný. Nejjižnější bod pevninské Austrálie – Wilsons Promotory.

Wilsons Prom

Na místo jsme dorazili v úterý ráno, pobalili batohy a vyrazili na třídenní trip po místním národním parku, kde písčité pláže přecházejí v zelené kopce.

Zdroj australská zima

Brodili jsme jednu z říček, která se vlévala do oceánu, voda byla studená jako led.

Zdroj australská zima

Po cestě jsme viděli několik walabi, vyrušili jsme je zrovna při večeři.

Zdroj australská zima

Večer jsme zakempili a jen co jsme postavili stan, začalo pršet. Pršelo vytrvale celou noc i ráno. Po probuzení jsme chvíli vyčkávali, jestli se počasí nevylepší, ale když byly všude, kam člověk dohlédl, vidět jen černá mračna, navlékli jsme pláštěnky a vydali se na cestu. Trasu jsme museli zkrátit, protože náš stan, který byl součásti výbavy auta, není úplně ready pro vytrvalé deště, přece jen už zažil několik generací backpackerů a je to na něm znát. Odpoledne jsme dorazili zpět k autu a rozhodli se vyrazit dál. Wilsons Prom je moc krásné místo, mrzelo nás, že jsme nemohli pobýt o něco déle.

Zdroj australská zima

Náš další cíl byl Philip Island proslavený svými koloniemi tučňáku. Tento ostrov je s pevninou spojený mostem, takže snadno dostupný. Přijeli jsme tam večer, právě když se začali tučňáci vynořovat z moře. Byli miniaturní, jsou to nejmenší tučňáci na světě. Bohužel je tohle místo šíleně turistické, ale když odešli všichni japonští turisté, bylo to fajn pozorovat ty tučňáčky, jak se hledají, svolávají a mašírují si to z pláže do křoví. Bohužel pro vás nemáme žádný záznam, protože se nesmělo fotit.

Ráno jsme si přivstali a už před šestou jsme vyrazili na procházku k místnímu jezeru –Swan Lake. Kromě černých labutí jsme opět potkali spoustu Walabiů. Ráno nám jel z Philip Islandu ferry na další ostrov – French Island. Tento ostrov je přístupný jen pro pěší. Trajektem jsme jeli celkem čtyři, kapitán, zástupce kapitána a my dva. Kapitán byl pravý mořský vlk, dlouhé rezavé vlasy a vousy, všude tetování a v koutku pořád cigáro.

Na ostrov jsme se vydali hlavně kvůli koalám. Měla by tu být největší kolonie v celé Austrálii. French Island je jedna velká pustina, ze dvou třetin je to národní park, na zbytku ostrova se pase dobytek a bydlí 68 lidí. Mají tu i školu, kam chodí 4 děti. Obyvatelé jsou ovšem především důchodci. Je tu jeden General Store, což je obchod, pošta, kavárna a knihovna v jednom.
Po French Islandu jsme si dali asi 14km okruh a celou cestu vyhlíželi koaly. Už jsme měli krky úplně vykroucené z koukání vzhůru do korun eukalyptových stromů, když jsme ji konečně uviděli! Průvodcem uváděný počet 6000 koal asi není zcela přesný, protože jsme během celé cesty viděli pouze 3, dokonce důchodci, se kterými jsme jeli zpět trajektem, měli lepší skóre, potkali 4!

Vydali jsme se dál na západ po pobřeží. Melbourne se nám podařilo projet během noci, za což jsme byli rádi, protože je to 2. největší město Austrálie a ploužit se tudy ve špičce by asi nebylo nic moc. Noční Melbourne bylo jako každé jiné australské velkoměsto - majestátné nasvícené mrakodrapy tyčící se na pobřeží oceánu, spoustu lidí a aut.

Great Ocean Road

Zdroj australská zima

Great Ocean Road je jedno z nejznámějších míst Austrálie. Přitahuje tisíce surfařů a turistů. Začíná ve městečku Torquay, což je مكة المكرمة‎ surfařů a domov značky RipCurl a QuikSilver, nachází se tu světové Surf muzeum. Žije tady pouze 6,500 obyvatel a nakupovat tu můžete asi ve 14 skateshopech. Každoročně se tu pořádá velký surfařský festival.


Great Ocean Road dále pokračuje na západ po jižním pobřeží klikatými cestičkami, okolo útesů a pláží s ohromnými vlnami. Cesta je proložena několika malými městečky, kde největší památkou je vždy maják a kde jsou dva obchody – potraviny a skateshop.
My jsme naši Great Ocean Road zakončili ve Warnamboolu, tady jsme chvíli čekali na velryby, ale žádné zrovna nepřišly-snad budeme mít štěstí jindy a jinde. Zato jsme konečně potkali pořádnou kolonii koal v národním parku Cape Otway. Na eukalyptech přímo u cesty k jednomu z majáků jich pospávalo a baštilo přes padesát. Koaly spí asi 20 hodin denně, ale my jsme je chytli v době aktivity, takže se jich několik drbalo a požvykovalo.

Zdroj australská zima

Jediná chyba Great Ocean Road je, že nájezdy autobusů asijských turistů jsou tu stejně běžné jako v Evropě. Hlavní atrakcí je let vrtulníkem nad útesy - Twelve Apostoles.

Zdroj australská zima

Ve Warrnamboolu nás večer chytla vichřice, auto se kolébalo ze strany na stranu. Druhý den ráno, když jsme dorazili do Grampians NP, byla většina cest uzavřena spadlými stromy. V Grampians jsme nachytali obrovské stádo klokanů u snídaně. Na mýtině se páslo desítky klokanů různých velikostí. Klokani jsou bohužel mnohem bojáclivější než walabi a když vidí člověka, posbírají všechny děcka do kapes a zmizí.

Zdroj australská zima

Na jižním pobřeží je to sice moc krásné, ale toho počasí nám stačilo. Vyrazili jsme na sever. Rozhodli jsme se probádat opravdový australský outback. Přes Broken Hill, Bourke a další městečka drsného vnitrozemí jsme projížděli 3 dny. Tyto města tu stojí jen díky obrovským těžařským věžím a aby tu člověk mohl natankovat a opravit auto. Žije tu hodně aborginců, jejich život mi dost připomíná život cikánů. Děti v ušpiněných šatech a bosy pobíhaly po večerních ulicích. V místním bistru zase postávalo spoustu dělníků po šichtě s flaškou piva. Rychle jsme natankovali a zmizeli. Mezi městy většinou není vzdálenost menší než 200km. Od cesty outbackem nás všichni Australani odrazovali, že se tam unudíme k smrti. Ale to co člověk zažije tam, nezažije nikde v Evropě. Jedeš 300km a nepotkáš nikoho, jen pasoucí se ovce, kozy, emu a klokany.

Zdroj australská zima

Zdroj australská zima

Cesta vede pláněmi, všude kam dohlédneš je jen příroda a volantem nemusíš pohnout třeba hodinu. Takovou volnost, svobodu a prostor si člověk prostě užívá. Je fakt, že po 2000km to možná trošku nuda byla.

Zdroj australská zima

Zdraví O&E


zbytek fotek mužete shlédnout na

australská zima

Mungo National Park

Konečně se počasí umoudřilo a v sobotu jsme mohli vyrazit do nedalekého národního parku, který je přístupný jen za sucha. Jeanne-Marii jsme bohužel museli nechat doma, protože šla v sobotu do práce. Park sám o sobě nebyl nic extrovního, ale už během cesty i v parku samotném jsme potkali spousty divokých zvířat - krávy, ovce, klokany, emu a i velkou australskou katastrofu - králíčky!

Zdroj australská zima

Mungo leží asi 2 hodiny cesty od Mildury směrem severovýchodním. Z toho bylo po asfaltce pouze prvních 20km, zbytek cesty tvořila udusaná červená hlína a i přesto, že bylo tři dny po dešti, byly některé úseky hůře sjízdné. Tato oblast je vlastně vyschlé jezero, takže pokud zaprší, nikdo se odtud nedostane. Největší atrakci v Mungu je tzv. China Wall a písečné duny.

Zdroj australská zima

Zdroj australská zima

My jsme si ovšem nejvíce užívali těch zvířat. Emuové jsou strašně plaší, ale když se vypne motor a chvilku počká, přijdou až k autu. Pokud se člověk jen hne, začnou strašně směšně utíkat, nevědí co s nohama a co s krkem.
Klokani se zas naopak přestanou pást, dělají, že tam nejsou a jen tě pozorují, pokud nezmizíš, tak radši rychle zmizí oni. Mláďata skáčou úplně synchro s maminkou.

Ovce jsou ze všech nejdivočejší a pořídit jejich fotku byl oříšek:)

Zdroj australská zima

V Mungu jsme potkali pána, který byl původem z Polska, už v mládí emigroval. Hned jak zaslechl češtinu, odchytil nás a začal vykládat. Tvrdil, že byl ve válce ve Vietnamu a taky mluvil skoro o každé zemi na světě, že tam byl a jaký to bylo. Těžko říct, co všechno bylo pravda, ale každopádně nám dal pár tipů, které národní parky v Austrálii stojí za to.

Zdroj australská zima

Už se nám to tu na klinice krátí, máme před sebou poslední týden. Strašně to uteklo. Ale stihli jsme tu oslavit několikery narozeniny zaměstnanců. Ku příležitosti narozenin Rose udělala J.M. pravé francouzské palačinky! To byla bašta. Akorát trochu neodhadla dávku a udělala je ze 2 litrů mléka a kila mouky, takže jsme je jedli celý víkend, na sladko i na slano.

Jeanne-Marie a její francouzské crêpes

Zdroj australská zima

Taky jsme v týdnu byli na dostizích. Toto je fotka hlavní tribuny!

Zdroj australská zima

Skoro každý den se tu jede nějaký dostih. Nejvíc si tu frčí klusáci a rovinné dostihy. Na závodišti nebylo zrovna moc diváků, troufla bych si říct, že koní tam bylo víc. Ale zato fandili, protože měli očividně dost vsazeno :) Já jsem fandila růžovému, skončil druhý. Nic méně i přes nízkou návštěvnost se běžel každý dostih o 12000 australských babek, což je něco málo přes 200 000,-.

Malá vsuvka o mléku
Dlouho jsem nechápala, jestli tady tak zbožňují mléčné produkty nebo co..? Nemají tady totiž menší balení mléka než 2L, dokonce častěji prodávaná je 3L flaška. Oblíbené balení jogurtu je 1kg, také ho kupujeme, ten nejlevnější kilový jogurt od Coles (něco jako Clever) a je fakt super! Máslo se tu kupuje v běžné velikosti nebo v půlkilové cihličce. Už když jsme koupili naši první láhev mléka, jsme pochopili. Ani po tom, co bylo mléko otevřené v lednici přes týden, se nezkazilo! Dokonce mělo úplně normální lahodnou chuť. Asi tady mají lepší pasterizaci:)

Na závěr společné foto před China Wall. Teď nás čeká poslední víkend v okolí Mildury a pak další 3 týdny v naší maringotce.

Zdroj australská zima

Více fotek z víkendových výletů na:

australská zima

A Sunraysia experience…

Zaúkolovali jsme Jeanne-Marii, aby napsala report z našeho výletu do Wentworthu. Takže tady to máte!

Zdroj australská zima

My essay on our Perry Sandhills experience.

A Sunraysia experience…
Thirty kms from Mildura, in the quiet town of Wentworth, lies the meeting point of the Darling and Murray rivers. Our first adventure was to explore the wildlife “island” adjacent to the meeting point; many Australian pelicans bobbed by in the placid waters.

Zdroj australská zima

There were red gum trees along the shore and the only noise heard was the wind, the cry of the native birds…and the squishing of our shoes in the muddy clay.

Pozn.: Kromě toho větru a ptáků byla dost často slyšet J.M., protože ta tu pusu nikdy nezavře!:)

Zdroj australská zima

Next, we headed off to the Perry Sandhills…a veritable desert surrounded by green shrubs. The wind whipped by, tossing our hair this way and that. Keeping one’s eyes open while the sand whipped by was a real challenge.

Zdroj australská zima

After emptying the sand out of our boots and shaking it out of our hair, we headed back into town and drank a delicious latte amidst beautiful artwork in the Art Gallergy café. Another wonderful day spent with two unbelievable people, Ondrej and Eva!!!

Zdroj australská zima

Mildura

Fotek je tolik, že na blog je všechny nedáme, tak koukněte na

http://picasaweb.google.cz/111140043444080450226/AustralskaZima?feat=directlink

...už je to druhý týden, co jsme v Milduře. Toto město se nachází na hranici států New South Wales a Victoria. Rozkládá se na obou březích nejdelší řeky Austrálie – Murray a má 35 000 obyvatel. Victoria a NSW jsou největšími zemědělskými regiony v Australii. Všude, kam dohlédnete, jsou nekonečné vinice a sady s pomeranči, mandarinkami a grepy.

Doktor s Echidnou

Zdroj australská zima

Do Mildury jsme přijeli první neděli v srpnu. S otevřenou náručí nás přivítal Dr. Bill Sutherland a jeho holka Maria. Ubytovali nás v domku mezi vinicemi nedaleko kliniky. Už dlouhou dobu se tomuto domečku přezdívá Love Shack a slouží právě pro ubytování studentů, kteří se tu střídají po celý rok. Má dvě ložnice, kuchyňoobývák a koupelnu se vším komfortem. Jen mě nepřestává udivovat, že mají zvlášť vývody teplé a studené vody, z jednoho kohoutku toče vařící a z druhého ledová, a člověk si má asi vybrat! I přesto, že v zimě tu teploty klesají k 5 stupňům, nemá tu žádný dům topení. Naštěstí je Love Shack vybaven pár přímotopy, tak se to dá vydržet. Když jdeme z místnosti do místnosti, tak si za sebou každý nosíme svůj radiátor!

Divocí EMU

Zdroj australská zima

A kuřátko EMU

Zdroj australská zima

Benetook Veterinary Clinic je hodně busy praxe zaměřená hlavně na chirurgii. Patří právě Billovi stejně jako pár rozlehlých vinic a nemovitostí. Bill zaměstnává 4 doktorky a 6 sestřiček, je to tu takový babinec. Trávíme tu v podstatě nepřetržitě poslední dva týdny. Od osmi ráno až do sedmi do večera se to tu opravdu nezastaví. Nejsme tu jediní nováčci, stejný týden jako my nastoupila nová doktorka Jeanne-Marie. Je Francouzka, žila a studovala v Americe a právě odpromovala. S ní trávíme i naše volno, nikoho tu ještě nezná stejně jako my.

Ondra a minipes

Zdroj australská zima

Na kliniku přichází hlavně psi a kočky, občas dorazí nějaký kůň nebo my jedem za ním. Taky tu byla na návštěvě jedna ježura, luxusní slepice, mládě Emu a nějací papoušci. Jako plemeno tu nejvíce frčí Australská Kelpie a Border Kolie. Zatím náš nejoblíbenější pacient byl Zoobie – 60kg mastif, který po anestezii chrápal jako starej chlap.

Zdroj australská zima

A nesmíme zapomenout, že se tu léčila i koala!!!

Zdroj australská zima

V pátek jsme byli na večeři u Billa a Marie, mají krásný dům na břehu řeky a sedm psů! Dva už jsme znali, ti jsou s Billem každý den na klinice – Agnes a Jessie. Na večeři byla i Jeanne-Marie, prozatím bydlí u Billa, než si najde svůj byt. Maria je super ženská, která se pořád směje. Studuje právo životního prostředí a ráda maluje. Uvařila nám špagety a připravila salát. Potom jsme jim ukazovali fotky z ČR a dali po panáčku slivovice, kterou jsme jim dovezli. Maria byla nadšená.


O víkendu jsme vyrazili na menší výlety po okolí společně s Jeanne-Marie.
V sobotu ráno jsme se vydali na místní zemědělský trh, který se koná 2x v měsíci v Botanic Gardens. Nakoupili jsme tam zeleninu a prošli se po zahradách.

Zdroj australská zima

Odpoledne jsme navštívili rodinu, která se stará o sirotky klokanů. Často to jsou mláďata, která přežila srážku náklaďáku v matčině vaku. Krmí je mlíkem z láhve s dudlem, a když vyrostou, snaží se je vrátit do přírody.

Zdroj australská zima

Měli tam spoustu malých klokanů. Byl zrovna čas svačiny, tak jsme je krmili.

Zdroj australská zima

Byli pak strašně unavení, naskákali do ušitých vaků, položili jsme je vedle krbu a oni spokojeně usnuli.

Zdroj australská zima

Zdroj australská zima

Dva větší klokani mezitím sváděli boxerské zápasy.

Zdroj australská zima

V neděli jsme vyrazili do Red Cliffs. Je to město vzdálené asi 20km od Mildury. Prošli jsme se kolem řeky a vysokých červených skal, které kdysi tvořily koryto řeky. Potom jsme zavítali do centra městečka. Nejslavnější památkou tu je Big Lizzie, což je jakýsi obrovský stroj, kterým při osídlování upravovali místní krajinu. Jezdila rychlostí 1 míle za hodinu.

Zdroj australská zima

Na cestě zpět jsme se stavili v centru Mildury. Chtěli jsme si dát kafe, ale v neděli je v Austrálii prostě všechno zavřené. Jediná otevřená byla pochybná zmrzlinárna, riskli jsme to! Dělají tam ovšem dokonalou zmrzku.

Další víkendy bychom chtěli vyrazit do některého z národních parků v okolí. Snad nám bude počasí přát, protože za deště jsou nepřístupné.

Dobrá zpráva je, že nám připadá, že se otepluje! Nebo si zvykáme? 

Jooo a Maria nám jako dárek koupila pravé australské klobouky! Jsou fakt kruté a Ondra ho nesundává z hlavy!

Zdroj australská zima

Dokonce ani při čištění zubů!

Zdroj australská zima

Zdraví Bill, Maria, Jeanne-Marie, Ondra a Eva

Zdroj australská zima