V pátek, náš poslední pracovní den, jsme skončili o něco dříve a vyrazili ke Garymu. Gary pracuje pro vládu, odchytává toulavé psy a kočky a pak je odváží k nám na veterinu nebo do útulku. Má velmi zajímavého koníčka, a to velbloudy, které chová u sebe za barákem. Má jich celkem 6, pár z nich je cvičených a podniká s nimi výpravy do pouště. Má už dokonce jedno své odchované velbloudě, má 3 roky a je to ještě takový mimino, jmenuje se Rose a už umí lehni a nechá na sebe sednout. Když Gary zavelí: „Huš, huš!“ velbloud s doprovodem šílených zvuku, které snad vychází až z jeho předžaludku, postupně klekne a pak lehne. Jeden z velbloudů – kastrátů, jmenuje se Josh, se pyšní titulem fugly (fucking ugly) camel. Prý poslal jeho fotku do soutěže a Josua byl bezkonkurenčně nejškaredší velbloud.
 |
| Zdroj australská zima |
V sobotu jsme s Jeanne.Marie vyrazili na Wentworth Show, byla to zemědělská pouť, trvala celý víkend. Vypadala dost stejně jako pouť u nás, jenom byla větší a koupit jste mohli mnohem víc kýčovitých tretek. Show zahrnovala kolotoče, parkur, soutěž ve stříhání ovcí, výstavu starých aut, spousty stánků se smaženým jídlem atd. Nám se nejvíce líbila soutěž Sheep Dog Trial. Psi tu museli nahnat ovečky postupně přes různé ohrádky, průhony až na vůz. Používají na to především Australské Kelpie.
 |
| Zdroj australská zima |
Neděli jsme už zasvětili úklidu Love Shacku, praní prádla a dalším přípravám na 3-týdenní cestování. Pozdní odpoledne jsme strávili s Billem, Marii a Jeanne-Marie u nich doma. Při popíjení slivovičky z Česka jsme se rozloučili a v pondělí dopoledne vyrazili na cesty. Náš směr byl jasný. Nejjižnější bod pevninské Austrálie – Wilsons Promotory.
Wilsons Prom
Na místo jsme dorazili v úterý ráno, pobalili batohy a vyrazili na třídenní trip po místním národním parku, kde písčité pláže přecházejí v zelené kopce.
 |
| Zdroj australská zima |
Brodili jsme jednu z říček, která se vlévala do oceánu, voda byla studená jako led.
 |
| Zdroj australská zima |
Po cestě jsme viděli několik walabi, vyrušili jsme je zrovna při večeři.
 |
| Zdroj australská zima |
Večer jsme zakempili a jen co jsme postavili stan, začalo pršet. Pršelo vytrvale celou noc i ráno. Po probuzení jsme chvíli vyčkávali, jestli se počasí nevylepší, ale když byly všude, kam člověk dohlédl, vidět jen černá mračna, navlékli jsme pláštěnky a vydali se na cestu. Trasu jsme museli zkrátit, protože náš stan, který byl součásti výbavy auta, není úplně ready pro vytrvalé deště, přece jen už zažil několik generací backpackerů a je to na něm znát. Odpoledne jsme dorazili zpět k autu a rozhodli se vyrazit dál. Wilsons Prom je moc krásné místo, mrzelo nás, že jsme nemohli pobýt o něco déle.
 |
| Zdroj australská zima |
Náš další cíl byl Philip Island proslavený svými koloniemi tučňáku. Tento ostrov je s pevninou spojený mostem, takže snadno dostupný. Přijeli jsme tam večer, právě když se začali tučňáci vynořovat z moře. Byli miniaturní, jsou to nejmenší tučňáci na světě. Bohužel je tohle místo šíleně turistické, ale když odešli všichni japonští turisté, bylo to fajn pozorovat ty tučňáčky, jak se hledají, svolávají a mašírují si to z pláže do křoví. Bohužel pro vás nemáme žádný záznam, protože se nesmělo fotit.
Ráno jsme si přivstali a už před šestou jsme vyrazili na procházku k místnímu jezeru –Swan Lake. Kromě černých labutí jsme opět potkali spoustu Walabiů. Ráno nám jel z Philip Islandu ferry na další ostrov – French Island. Tento ostrov je přístupný jen pro pěší. Trajektem jsme jeli celkem čtyři, kapitán, zástupce kapitána a my dva. Kapitán byl pravý mořský vlk, dlouhé rezavé vlasy a vousy, všude tetování a v koutku pořád cigáro.
Na ostrov jsme se vydali hlavně kvůli koalám. Měla by tu být největší kolonie v celé Austrálii. French Island je jedna velká pustina, ze dvou třetin je to národní park, na zbytku ostrova se pase dobytek a bydlí 68 lidí. Mají tu i školu, kam chodí 4 děti. Obyvatelé jsou ovšem především důchodci. Je tu jeden General Store, což je obchod, pošta, kavárna a knihovna v jednom.
Po French Islandu jsme si dali asi 14km okruh a celou cestu vyhlíželi koaly. Už jsme měli krky úplně vykroucené z koukání vzhůru do korun eukalyptových stromů, když jsme ji konečně uviděli! Průvodcem uváděný počet 6000 koal asi není zcela přesný, protože jsme během celé cesty viděli pouze 3, dokonce důchodci, se kterými jsme jeli zpět trajektem, měli lepší skóre, potkali 4!
Vydali jsme se dál na západ po pobřeží. Melbourne se nám podařilo projet během noci, za což jsme byli rádi, protože je to 2. největší město Austrálie a ploužit se tudy ve špičce by asi nebylo nic moc. Noční Melbourne bylo jako každé jiné australské velkoměsto - majestátné nasvícené mrakodrapy tyčící se na pobřeží oceánu, spoustu lidí a aut.
Great Ocean Road
 |
| Zdroj australská zima |
Great Ocean Road je jedno z nejznámějších míst Austrálie. Přitahuje tisíce surfařů a turistů. Začíná ve městečku Torquay, což je مكة المكرمة surfařů a domov značky RipCurl a QuikSilver, nachází se tu světové Surf muzeum. Žije tady pouze 6,500 obyvatel a nakupovat tu můžete asi ve 14 skateshopech. Každoročně se tu pořádá velký surfařský festival.
Great Ocean Road dále pokračuje na západ po jižním pobřeží klikatými cestičkami, okolo útesů a pláží s ohromnými vlnami. Cesta je proložena několika malými městečky, kde největší památkou je vždy maják a kde jsou dva obchody – potraviny a skateshop.
My jsme naši Great Ocean Road zakončili ve Warnamboolu, tady jsme chvíli čekali na velryby, ale žádné zrovna nepřišly-snad budeme mít štěstí jindy a jinde. Zato jsme konečně potkali pořádnou kolonii koal v národním parku Cape Otway. Na eukalyptech přímo u cesty k jednomu z majáků jich pospávalo a baštilo přes padesát. Koaly spí asi 20 hodin denně, ale my jsme je chytli v době aktivity, takže se jich několik drbalo a požvykovalo.
 |
| Zdroj australská zima |
Jediná chyba Great Ocean Road je, že nájezdy autobusů asijských turistů jsou tu stejně běžné jako v Evropě. Hlavní atrakcí je let vrtulníkem nad útesy - Twelve Apostoles.
 |
| Zdroj australská zima |
Ve Warrnamboolu nás večer chytla vichřice, auto se kolébalo ze strany na stranu. Druhý den ráno, když jsme dorazili do Grampians NP, byla většina cest uzavřena spadlými stromy. V Grampians jsme nachytali obrovské stádo klokanů u snídaně. Na mýtině se páslo desítky klokanů různých velikostí. Klokani jsou bohužel mnohem bojáclivější než walabi a když vidí člověka, posbírají všechny děcka do kapes a zmizí.
 |
| Zdroj australská zima |
Na jižním pobřeží je to sice moc krásné, ale toho počasí nám stačilo. Vyrazili jsme na sever. Rozhodli jsme se probádat opravdový australský outback. Přes Broken Hill, Bourke a další městečka drsného vnitrozemí jsme projížděli 3 dny. Tyto města tu stojí jen díky obrovským těžařským věžím a aby tu člověk mohl natankovat a opravit auto. Žije tu hodně aborginců, jejich život mi dost připomíná život cikánů. Děti v ušpiněných šatech a bosy pobíhaly po večerních ulicích. V místním bistru zase postávalo spoustu dělníků po šichtě s flaškou piva. Rychle jsme natankovali a zmizeli. Mezi městy většinou není vzdálenost menší než 200km. Od cesty outbackem nás všichni Australani odrazovali, že se tam unudíme k smrti. Ale to co člověk zažije tam, nezažije nikde v Evropě. Jedeš 300km a nepotkáš nikoho, jen pasoucí se ovce, kozy, emu a klokany.
 |
| Zdroj australská zima |
 |
| Zdroj australská zima |
Cesta vede pláněmi, všude kam dohlédneš je jen příroda a volantem nemusíš pohnout třeba hodinu. Takovou volnost, svobodu a prostor si člověk prostě užívá. Je fakt, že po 2000km to možná trošku nuda byla.
 |
| Zdroj australská zima |
Zdraví O&E
zbytek fotek mužete shlédnout na
 |
| australská zima |
Hned bych vyrazil.
OdpovědětVymazat