Hurá na jih

V pondělí na večer jsem potkal na chodbě Juru, který mezi řečí zmínil, že jedou zítra na výlet a že si teď jdou zarezervovat jízdenky. Byl to výlet přinejmenším na den a půl a já nevěděl, jak to bude se školou. Ale tak za rezervaci člověk nic nedá…řekl jsem, ať mě připíše na seznam. V úterý jsem vyrazil do školy, jako každý jiný den. Akorát jsem si do batohu přihodil jedno triko a trenky navíc. Během polední pauzy jsem šel zjistit jak je to s možností absence. Paní moc nevěděla a šéf tu nebyl a já musel už jít na odpolední vyučování. Slíbila, že mi pošle mail. Pořád nic nepřicházelo a tak jsem se s výletem začínal pomalu loučit. Když jsem se po škole asi ve čtvrt na čtyři připojil a našel zprávu s tím že můžu chybět 2 dny, dostal jsem se trochu do pressu. Rychlá sprcha, improvizované pobalení , několik zmatených sms a telefonátů s Jurou odkud, že to vlastně jedem, jak se tam dostat a jestli musím mít vytisklou moji rezervaci… Musel sem. Sprintem do knihovny, odkud mě paní knihovnice vykázala, že právě zavírají. Sprintem do jedné z počítačových místností. Na mailu jsem našel rezervaci na jméno Rijáček. K jejímu vytištění jsem musel zneužít jednoho nora. Moc nechápal moji roztěkanost, apel a spěch. Od tiskárny sprintem na zastávku šaliny. Na palubu bylo možné se dostat do 16:30. Šalina se tentokrát hrozně loudala, vystoupil jsem v centru samotném a po několikatero zeptání se na správný směr jsem mazal sprintem po nábřeží kolem opery. To bylo vlastně poprvé, co jsem místní operu viděl, moc jsem si jí ne užil. Do doků jsem dorazil těsně před půl5. Rudej jako rudoch a zmatenej jak lesní včela. Rijáčka jsem musel chvilu vysvětlovat při boardingu, pak se ptali jestli jedu sám. Tak jsem jim tam osamocenej řekl „jasně že ne,že s kamarádka přeci“ ovšem na otázku kolik nás je jsem odpovědět nedokázal. Vůbec to muselo všechno vypadat dost nedůvěryhodně. Nicméně v 16:26 jsem vstoupil na palubu jednoho velkýho trajektu mířícího do Kopenhagenu. Tentokrát bez auta, ale zato s vlastní kajutou. Jurovi jsem zkoušel psát, ale bez odezvy. Asi mě odepsali hned po tom telefonátu ze sprchy ještě ve škole a informování, že u sebe nemám ani lístek. Nedivil jsem se jim.

Zdroj Norway

Kajuta číslo 9117. 4 postele, koupelnička a já jako jediný cestující. Zabydlet se nebylo vůbec těžké. Pochvíli jsem se vydal hledat zbytek výpravy. Vylezl jsem na chodbu a u protějších dveří stojí a zamyká Jura. Dobrá práce! Jsou tu tisíce pokojů, asi dvanáct palub, pomalu hodina rozestup mezi našima boardingy a opět jsem sousedi. Je to jak s kolejemi, asi osudová přitažlivost. Vyrazili jsme nahoru, na vrchní palubu, užít si odražení od norských břehů.

Zdroj Norway

První opravdový výlet. A rovnou do asi 500km vzdáleného Kopenhagenu – jak jsem se později pro jistotu ujistil…je to to samé jako Kodaň :) Na tuto výpravu jsem opravdu nebyl moc nachystaný a přichomejtl jsem se k tomu zase jak slepý k houslím. Nu což! Ještě zbývá zmínit, že plavba byla zadarmo, nějaká únorová akce či co.

Loď byla hezká, vlastně dost podobná jako ta, na které jsem připlul poprvé. Provedli jsme rychlou prohlídku palub, krámů a domluvili se na zítřejší ráno. Pak jsme zalezli do kajut. Postel byla pohodlná, jako na vodě. Příjemně to houpalo celých šestnáct hodin. Sprchovat se na lodi je asi stejný jako čurat ve vlaku. Ráno jsem nemohl dospat a už při rozednění byl venku na palubě. Mlha všude, vítr ukrutně ledový a slaný. Asi musí být těžký být námořníkem tady na severu. Radši jsem se tedy vydal do útrob toho gigantu. V krámu nebyl skoro nikdo. Měli tu sladkosti, alkohol a cigarety. Koupil jsme sušenky, pak ještě venku na baru kafe užil si snídaně než se ostatní probudili.

Do města jsme dorazili kolem desáté ráno.

Zdroj Norway

Bylo zataženo a mlhavo, ale tepleji než v oslu. Ulice byly relativně prázdné a klidné. Nikde žádné davy turistů, přece jen byl konec února.

Zdroj Norway

Už si nepamatuji kde jsme všude byli, ale za těch sedm hodin co jsme tady měli jsem prošli téměř celé historické centrum …

Hradčany

Zdroj Norway

Zdroj Norway

Kanály skrz centrum města, na kterých byly ještě zazimované lodě a hrozně barevné baráčky.

Zdroj Norway

Spousta cyklistů a cyklistek. Téměř všechny kola měli košík a uplně všechny měli styl. Asi tak jako moje kolo v Brně od Vědruny...

Zdroj Norway

Zdroj Norway

Odpoledne se dokonce vyčasilo a nás jen zamrzelo, že jsme neměli čas posedět před nějakou podobnou hospůdkou.

Zdroj Norway

Tak ale aspon jsme dopřáli odpočinku v místním parku. Kde jsme poobědvali a napsali pohledy.

Zdroj Norway

Před odjezdem jsme zašli do místního Lídlu a něco pokoupili na večeři na loď a vlastně i do zásoby. Je to tu podstatně levnější než na severu. Nikomu z nás tady neakceptovali platební kartu. To bylo trochu divný. Takže jsem proměnil zkomírající Eura které jsem měl v kapse za půl kila tence krájené slaniny. A tím, že jsem ji dovezl do Osla jsem její hodnotu rovnou z dvojnásobil… nešlo na tom prodělat.

Zdroj Norway

Zbytek věcí se dokoupil v Tax free shopu na lodi. Litrová flaška kapitána tu byla za 169NOK (což je asi 500kč) stejná flaška na pevnině se pohybuje kolem 500NOK (což je asi 1600kč) ve speciálních obchodech. Funguje to, moc opilců tu není! Plavba zpátky byla fajn, pivo, brambůrky a houpání se.

Zdroj Norway

Zdroj Norway

Rano v pul desáté jsme byli v Oslu a rovnou do školy…Spolužáci se trochu podivovali.

zacelý výletovací team zdraví O.

Zdroj Norway

Čtvrtý týden - týden jídla? dle fotek určitě

V pondělí v 9:00 začal nový blok – tentokrát na patologii. Dopoledne pitvání, pak vždy minimálně hodinka pauza na oběd a odpoledne histola. Člověku tady zkrátka nic neuteče. Během prvních dnů tohoto týdne nám sem postupně navozili polovinu našich pacientů, kteří byli v době našeho odchodu z kravské kliniky ještě živi. Nikoliv zdrávi. Pacienty na pitvu připravovali studenti (-tky) srážecí pistolí – telátka, selátka, koniky. Drželi jsme se osvědčeného a fungujícího modelu a v teamu jsem byl opět s Mariusem. Spolupráce výborná, ve směs vždy jsme měli jako první hotovo. Nicméně rychlost přinášela i svá rizika, takže hned v úterý jsem se krapet říznul do prstu. Možná ještě víc než já byl zděšený místní technik, ale nakonec pochopil ,že když to krvácí tak se to čistí. I přes můj apel, že mi stačí pouze nová levá rukavice, byl té dobroty a poskytl mi celý nový pár. Ale kdyby věděl jak to bude dál asi by to uvážil pečlivěji. Když jsme zkončili a umývali naše rukavice, měl jsem v nich zase díru a tak šly opět rovnou do koše. Náplní naší odpolední histologické hodiny bylo cosi o rybích ledvinách a různých patologických změnách v rybách vůbec. Bylo to zajímavé, ale možná trochu zbytečné. Nicméně i tady si každý učitel myslí, že právě jeho předmět je ten nej … nejoblíbenější, nejdůležitější. Za odměnu a za úkol jsem dostal na druhý den nachystat presentaci o historii ISA v Norsku od jejího objevení až po současnost – jde o infekční anemii lososu a téma je to pro mě jako dělané! Poděkoval jsem a šel jsem do knihovny. Studium i presentaci jsem zahájil velkým obrázkem, na kterém byl losos. Místní znalce to celkem pobavilo. Aspoň že tak, když už to zabralo celý večer a bylo z toho vlastně jen asi devíti minutové koktání. Hlavně že to dopadlo.

Ve středu, když jsme skončili na „sále“ a já měl opět díru v rukavici, vyhodil jsem je už radši potají a nikterak jsem se s tím nechlubil. Přeci jenom čtvrtý pár rukavic už ve středu byl dost, vzhledem k tomu že ostatní pracovali stále v těch z pondělí.

Večer byl ve škole za 25 kaček nějaký Internatiolnal culture večer – presentace bylo dosti otřesné, až úsměvné. Připadalo mi, že nás (cizince) tam nalákali, aby sál byl alespoň poloprázdný. Nakonec jsme si to celkem užili, hlavně po přednáškách. Bylo tam nachystané různé jídlo a jelikož lidí bylo málo, bylo ho relativně dost. Nevím co to bylo za druh kuchyně, ale nějaká z Asie určitě. Samé nudle, všemožné rýže a dost zeleniny. Pak děsně pálivý hovězí, dobré kuřecí a něco z krevet. A to vše ti na talíř nandavali přičmoudlí, malí lidé. Všichni si pochutnali a olizovali se až za ušima...

Zdroj Norway

Jako dezert bylo hrozně hnusné želé nebo takové palačinky, které byly nezvykle zelené a uvnitř byla neidentifikovatelná směs s medem.

Zdroj Norway

Ty mi celkem chutnaly. Na akci byl i Stephan – to je černej kámoš, který nás učil jedno odpoledne něco o rybách a kterého jsem včera večer potkal v šatnách před posilkou. Je srandovní. A byla tam i Isabel, sestřička z krav, je z Polska. Opravdu to tu není moc velké.

Zdroj Norway

Ve čtvrtek to byly přesně čtyři týdny co jsem se tu vylodil. Trochu zamyšlení, ale radši nad tím moc nepřemýšlet…je to lepší! Na oslavu tohoto výročí jsem si pořídil norskou SIM kartu.

V pátek jsme skončili tradičně ve dvanáct. Tentokrát bez koláče, sem se nenosí. Posledních pár dní je tu už úplné jaro. Přes den když svítí sluníčko je to velká paráda. V areálu školy se dá pobíhat jen v triku a lidé začínají trávit polední pauzy ve slunečních brýlích u stolků před kantýnou. Ale už několikrát se mi stalo, že během půlhodiny se přiženou mraky a zvedne se vítr. Je to trochu nevypočitatelné, asi jako Melannie.

Ze školy jsem vyrazil do města abych koupil novou šalinkartu, vajíčka u Pákistánců a tak. V pátek odpoledne… byl jsem naivka. Všude hrozně lidí, fronty a tak vůbec. Tak tak že jsem se stihnul vrátit do pěti hodin, kdy začínal florbalový trenál. Poprvé jsem vyrazil okouknout, co jsou zdejší seveřané zač. Budou jako Finové? Tělocvična je velká asi jako jedna čtvrtina našeho normálního hřiště, opravdu! Děsně malá. Naběhání to zrovna nebylo a zrovna na to většinou sázím. Ustanovili jsme 2 teamy po třech lidech dle barvy triček a začali jsme. Byl jsem v teamu s Oyvindem. Překpapilo mě, jak jsou hoši jemní :) … dlouho už jsem nehrál nějaký teamový sport a dost mi to chybělo. To válčení… Akorát že tady to vůbec nejiskřilo. Nevím, jestli to je tou jejich všeobecnou slušností nebo se zrovna tady sešly „bábovky“ nebo u nás je to naopak tak moc zbytečně vyhrocené?! Nicméně jsem si to užil, nasázel pár fíků a aj povídali, abych určitě došel příště. Trenál je třikrát týdně, to bude teda fuška. Uvidíme. Pak ještě rychle do posilky a alespoň jedno prohřátí v sauně. Domů jsem tedy dorazil dost pozdě a dost mrtvej. To, že ráno nepůjdu na běžky jsem cítil už večer.

Sobota oddychová. Na večer byl naplánovaný waffles večer. Sraz před šestou ve škole v kantýně. Je obdivuhodné, že přes veškerou volnou sobotu jsem dokázal přijít tak hrozně pozdě. Naštěstí, když jsem ušel prvních tři sta metrů, ucítil jsem vlhko na levém stehně. V tašce mi bouchla plechovka Budějovic a už jsem ji měl půl téměř u kolene. Foťák je ulepenej ještě teď. Takže to. že jsem smrděl jako desítka a byl od pasu dolu mokrej byly dobré alibi pro mé zpoždění. Holky to vzaly. Šli jsme k Aino na byt. Má pronajatý byt , jelikož má psa a ti na koleje nesmí. Byt za 8000kaček na měsíc. Nakonec jsem dorazil jenom já. Španělé to odpískali a Australany jsem neviděl, co jsem tady. Večer byl fajn vafle s vlastnoručně ušlehanou šlehačkou a s nutelou či marmeládou byly moc dobré.

Zdroj Norway

Do půlnoci doma, jako vždycky a střízlivý, jako vždycky.

Neděle oddychová.

Zdroj Norway

Sousedka Iva mi přinesla k obědu palačinky, které potěšily a byly výtečné, ale vzhledem k vysoké hladině cukru ještě po večerních vaflích jsem to nedokázal náležitě ocenit, což mě trochu mrzí.

V pondělí nebylo do čeho říznout. Takže jsme měli dopoledne i odpoledne v učebně. Večer se stavil Jura, že plánují jet zítra lodí na výlet a že si zrovna jdou zabookovat jízdenky. Nevěděl jsem jak to bude se školou a s absencema, ale tak dal jsem mu mail a jméno ať mě připíší na seznam, nic se neplatilo předem tak se prostě uvidí...

Zdroj Norway

Zdraví O.