Letěli jsme v 18:45 z Vídně s KoreanAir. První let trval asi hodinu a pul – do Zurichu, kde jsme měli 2 hodiny na přestup do toho samého letadla, které nás pak vzalo téměř stejnou cestou se stejnými lidmi zpět nad Víděn a pak přes Rusko do Soulu.
 |
| Zdroj australská zima |
Byl to první ze dvou desetihodinových letů. Překonaly jsme okolo 10 000km, Letěli jsme přes noc, každý pasažér měl svoji vlastní televizi s ovladačem. Téměř dokonalé. Ovšem celý let jsme strávili za korejským miminem. Korean air jsou super aeroliky. Letadla fungovala, letušky byly hezké, a jidlo bylo vždy kontinentální a „tradiční“. Zvolili jsme strategii takovou, abychom okusili od všeho trochu, a tak jsme si snídani objednali tradiční i kontinentální.Tradiční snídani tvořila jakási rýže, do které se z pytlíku nasypal zelený čaj s glutamátem. Po zamíchání z toho vznikla zelená kaše, která smrděla rybinou. Po této zkušenosti jsme přehodnotili strategii na „dvakrát kontinentální jídlo“!
 |
| Zdroj australská zima |
Další mezipřistání bylo v Soulu. Zde jsme měli asi 5 hodin na přestup. Potkali jsme tady „čechy“, kteří byli šikmoocí – asi taky letěli na prázdniny.
Další desetihodinová cesta, bez televizek, bez okýnka, se školním zájezdem Korejců už utekla jako voda.
Do Brisbane jsme přiletěli v 6:30 místního času ( +8 hodin oproti našemu), poté nás čekalo odbavení, trochu stresu při prohlídce batohu a kontrole podrážek u bot, jestli jsme neprivezli nějaký hnůj z domova. Na otázku, jestli jsme byli během posledních 30 dnů na farmě nebo v kontaktu s hospodářskými zvířaty, jsme zapírali.
Poté jsme se nechali odvést taxíkem do centra Brisbane, kde jsme hodlali strávit celý den, a večer se dostat na předměstí Inala, kde sme měli domluvené spaní.
 |
| Zdroj australská zima |
Během dne jsme pobíhali po centru s 25kg na zádech v příjemných 23 stupních.
 |
| Zdroj australská zima |
Všude spousta lidí a to hlavně černých, žlutých a šikmookých. Přes tisic lidí a shon velkoměsta je to tu uplně jiné, takové slušnější, příjemnější, pohodovější. Dvakrát jsme se zastavili, vyndali mapu, hodili trochu zoufalé výrazy a hned se nás první kolemjdoucí ptal, kam se potřebujeme dostat a snažil se nám neuvěřitelně ochotně pomoci. Vždyckz jsme z toho byli zaskočeni a porád měli pocit, jako by nás chtěli okrást. Dnes nám jeden sekuriťák z místního uřadu, kde jsme hledali připojení k internetu, dal vlastní číslo kartičky do knihovny a pin a poslal nás, ať se v knihovně na net přihlásíme na jeho údaje. Krom toho všeho jsme si v centru koupili sim kartu s australským číslem, hned za volali na jeden inzerát a po oběde jsme se byli podívat na první auto. Bylo přesně dle našich představ-levné, velké, s kemperským vybavením. Čeká se do pondělí, kdy přijde nové REGO (to je něco jako povinné ručení a technická dohromady). Tak uvidímě co z toho bude. Zítra se jdem podívat na další.
Prvním jídlem, které jsem si v Bris. dal, byl pravý „quatterpounder“ neboli čtvrtlibrák se sýrem.
 |
| Zdroj australská zima |
Navečer jsme jeli autobusem (asi hodinu) na náš první couchsurfing u Tonyho Balkauskase na předměstí Inala. Je to asi 40ti letý automechanik, který žije se svými dvěma psy a papouškem kakadu. Je to pravý australský rocker! Máme svůj pokojík se dvěmi matracemi na zemi. První večer jsme si s ním dali jednoho piváka a šli spát - okolo 9 hodiny místního času s plánem brzkého vstávání a cesty do centra. Bohužel jsme se vzbudili až v 13:15, což dalo jen na cestu do místní knihovny – kde se nám stejně jako dalším deseti černejm dětem podařilo připojit na net. Taky sme byli nakupovat v místním supermarketu něco na dnešní večeři – dělali sme pro Tonyho bramboráky. Když jsme se v marketu ptali, kde mají pivo, koukali na nás jako na vrahouny. Alkohol tu totiž prodávají pouze ve specializovaných obchodech. Po našem návratu jsme byli docela překvapení dalším párem couchsurferů – Johanes a Angela z Německa, seděli na Tonyho starém gauči stejně vyděšeně jako my včera:D. Nicméně dobrý. Udělali jsme bramboráky dali pivko. A poté jsme byli opět trochu překvapeni čtyřmi Tonyho dětmi, které přijeli po měsíci na víkendovou návštěvu. Takže dnes nás tu spí devět. Náš pokojik, ale zůstal jenom pro nás takže dobré. Ted už jdem spát, opět s plánem brzkého vstávání a cesty do centra.
 |
| Zdroj australská zima |
Žádné komentáře:
Okomentovat