středa 28. července 2010

Sunshine coast

Opět se hlásíme z cest. Tentokrát naše cesty a kroky vedly na východní pobřeží ke Coral Sea.
Východní pobřeží je nádherné i teď v zimě, pustoprázdné pláže s bílým pískem a čistým mořem lákají k procházkám i koupaní.

Zdroj australská zima


Od Gladstone jsme se vydali směrem na jih do Miriam Vale a odtud do Agnes Water a 1770’s (ano to je název města:) Na informacích nám doporučili pláž, která je přístupná pro naše auto. Většina pláží je totiž přístupná pouze pro čtyřkolky. Naše pláž se jmenovala Worker’s beach, název odpovídá i cenové relaci. Za noc kempování tu člověk nechá $5, přitom byla i hezky vybavená – stoly, barbecue places, suché záchody a studené sprchy, za ty prachy prostě ideál.

Zdroj australská zima


Do kempu jsme dorazili asi ve dvě odpoledne a hned navlékli plavky a vydali se na pláž. Kemp byl oddělen od pláže jenom malým kopečkem se stromy. Na pláži bylo pár surfařů a my. Užívali jsme sluníčka do posledního večerního paprsku. Dokonce jsme se odhodlali a skočili do vln „zimního“ oceánu. Ondra od té doby nemluvil o ničem jiném než, že se musíme naučit surfovat.

Zdroj australská zima


Zdroj australská zima


Uvítali jsme i studené sprchy,byl to docela masakr, ale přece jen jsme se už čtyři dny nemyli, tak jsme museli Já se teda myju každý den aspoň vlhčenýma ubrouskama, abyste si nemysleli.
Pak jsme vařili véču, máme dvoukilový pytel rýže, trochu jsem to neodhadla a volání: „hrnečku dost!“ vůbec nezabíralo a jídlo jsme jedli ještě dva dny.

Ráno jsme se probudili do deštivého počasí a všechny naše sny o dalším stráveném dni na pláži se rozplynuly. Vyrazili jsme opět na jih. Okolo cest byla pole s obrovskými rostlinami, usoudili jsme, že je to cukrová třtina, protože nedaleké městečko Bundaberg je proslulé svým rumem ze třtiny.
U jednoho pole jsme zastavili a fotili, zrovna byly žně, přišel k nám chlapík, který na poli pracoval. Místo toho, aby nás vyhodil, jal se nám vysvětlovat systém sklizně. Okolo každého pole je vybudovaná úzkokolejka, na vagóny sváží třtinu traktor a vlak pak třtinu odváží na další zpracování.
Pak nám pán dal pár kousků třtiny, ať ji ochutnáme. Už jsme byli na odchodu a říkali si, jak nás nepřestane udivovat, jak jsou tu lidi milí a sdílní, v tom nás pán ještě zavolal, jestli prý nechceme svézt vlakem! Bez váhání jsme kývli. A už jsme byli v lokomotivě a odváželi desítky vagónů se třtinou. Ondrovi dokonce dovolil zahoukat před silničním přejezdem, myslím, že z toho má zážitek do teď!:D

Zdroj australská zima


Zdroj australská zima


Zdroj australská zima


Houkáme!

Zdroj australská zima



Před obědem jsme dorazili do Bundabergu, samozřejmě jsme navštívili místní lihovar a taky výrobnu zázvorového piva. Zjistili jsme, že Ginger beer je opravdu bez alkoholu.
Na oběd jsme vyzkoušeli nový fastfood „Red Rooster’s“, je to dost podobný KFC, ale bohužel taky dost drahý. Stále vede Hungry Jack’s s bezkonkurenčním Whoolerem a taky McDonald s free wi-fi.

Vyrazili jsme dál na jih s cílem kempování na pláži v Great Sandy National Park. V Maryborough jsme se informovali o kempech. Na všechny je potřeba mít dopředu povolení, které se získává na EPA, což je něco jako odbor životního prostředí na úřadě. Koupili jsme povolení, opět příjemná cena $10 pro dva na noc. V tomto kempu už ovšem není nic, pouze suchý záchod. Ke každému suchému záchodu v Austrálii je napsán příběh, jak je to ekologické zpracování odpadu a jak ho správně používat. Nejdůležitější na celém procesu je za sebou záchod zavřít, aby proces tvorby humusu nebyl narušen!!!:D

Tentokrát se naše pláž jmenuje Sarawak. Po cestě nás překvapila tma dříve, než jsme doufali a asi 100 kilometrů jsme jeli po tmě, nic moc pocit, když cestu lemovali značky upozorňující na klokany. Ale naštěstí jsme dojeli bez klokana na kapotě. Kemp je docela plný, hlavně karavany, všem jedou generátory, hroznej rachot. Za tmy hledáme místečko pro naše auto, nakonec jsme našli super místo na úplném konci kempu. Zázemí tady sice nebylo veškeré žádné, zato pláž byla ještě pěknější s jemňoučkým čistě bílým pískem.

Zdroj australská zima


Kemp je přímo na pláži, od moře nás dělí jen pár metrů. Počasí není nic moc, občas nějaká přeháňka. Ráno jsme se prošli po pláži směrem k přístavu, odkud odjíždí ferry na Fraser island (je to největší písečný ostrov na světě, bohužel pro naše 2-wheels driving nepřístupný).
Na pláži je jen pár rybářů, všichni se nám svěřili, že dnes neberou. Jedna rybářka nám názorně vysvětlila, že chytá na mušle. Pak se nám snažila ukázat delfína v dáli, ale my jsme ho neviděli. A prej jeden rybář chytil metrového žralůčka, super!
Občas na pláži krosil někdo se čtyřkolkou a jednou projeli policajti, ale jinak ani noha.

Zdroj australská zima


Zdroj australská zima


Zdroj australská zima



Pobřežní hlídka

Zdroj australská zima




Uvařili jsme si oběd na pláži - těstoviny s rajčaty a parmezánem a vyrazili do Brisbane.

Zdroj australská zima


V Brisbane jsme už jeli jako rodilí australané bez mapy a s posledními kapkami benzínu v nádrži:D Ale jo, našli jsme Tonyho bejvák v Inale skoro napoprvé a na jednu nádrž se nám podařilo najet 802 km, dobrý výkon, i když trochu stresový. Co bychom neudělali pro ušetřené $2,5 při tankování na pumpě v Inale.



Dnešní noc jsme opět spali u Tonyho. Tony nás přivítal s otevřenou náručí a pivem. Měl velkou radost, že nás zase vidí, div mu neukápla slza, když jsme mu předali suvenýr z Bundabergu – termoobal na pivo s obrázkem Bundaberg medvěda.

Teď máme posledních 5 dní před tím než nám začne praxe v Milduře. Je to asi 1600 km z Brisbane a zítra bychom se tam chtěli pomalu vydat a po cestě stihnout ještě prozkoumat nějaké krasy tamní krajiny.

Hledej husu!:)

Zdroj australská zima


Zbytek fotek máte na picasu.

A mimochodem! Už víme jméno plemena, které je na fotce v minulém článku, tak můžete psát Vaše tipy.
Mějte se a občas nám sem můžete hodit nějakej komentář!

Zdraví Ondra a Eva

Zdroj australská zima

neděle 25. července 2010

Carnarvon National Park

Náš první výlet do přírody vedl do národního parku severozápadně od Brisbane. Musíme uznat, že i cesta byla cíl. Poprvé jsme vyjeli mimo město a projížděli krásnou australskou přírodou Queenslandu. Cesty byly nekonečně dlouhé a bez jediné zatáčky, okolo široké pláně s pasoucím se dobytkem bez ohrad. Hlavně po ránu se zvláštní kravky stahovaly více k cestě a některé si to tredovaly napříč cesty za lepší pastvou. Plemeno jsme opravdu nepoznali, ale jsou to krávy skoro jak v Africe, obrovské laloky na krku, hrb na kohoutku jak velbloud a uši jak oslíci.

Pro představu tady mate fotku jednoho fešnýho býkaJ

Zdroj australská zima

Zdroj australská zima


Cestu tady lemují listnaté stromy, palmy a kaktusy. Zvolili jsme pohodovou rychlost 80-90 km/h, aby nám to moc nežralo, a neustále nás předjížděla ohromná monstra – ROAD TRAINY! Zůstávala po nich šílená spoušť mrtvých klokanů. Tak první mrtvé klokany už jsme videli, ještě by to chtělo nějakého živého.

Tady máte road train

Zdroj australská zima

Zdroj australská zima

Po asi 600 km jsme dojeli do městečka Injune, nikde nic, žádný signál, malý krámek s potravinami a informační centrum pro národní park Carnarvon. Radí nám tu „rangerové“, asi vysloužilíJ Jsou to dva roztomilí důchodci, poradili nám, kde zadara přespat a jak se dostat do srdce parku.

Po dalších sto kilometrech se před námi otevírá prostranství, kde můžou odpočívat kamioňáci a my tu strávíme první noc. Vaříme si večeři na vařiči- fazole z konzervy s libanonským chlebem.

Zdroj australská zima

Ráno vstáváme už před šestou. Není to až takový problém, stejně chodíme spát nejpozději v osm nebo devět, páč tma tu je už od půl šesté.

Tony nám půjčil molitan, takže máme v autě luxusní ložnici.

Čeká nás ještě sto kilometrů do NP. Užíváme si to, je to klasická prašná cesta jako z filmu, spousta výmolů, brodíme se přes potoky, všude dobytek a konečně vidíme živého klokana!!!

Zdroj australská zima
Zdroj australská zima

V parku jsme se, už u opravdových rangerů, informovali na situaci a rozhodli se vyrazit na dvoudenní výlet v údolí řeky. Balíme jednu krosnu se spacáky, stanem, alumatkami, nějakým termoprádlem a trochou jídla. Moc jsme nepočítali s tím, že budeme někde bez ohně (tady v NP se oheň nesmí rozdělávat-je zima-období sucha), takže bereme jen zbytek nutelly a libanonského chleba, plechovku kukuřice, tuňáka a pár kukuřičných chlebíčků. Na dva dny nic moc, ale co užJ

Do druhého batohu balíme foťák a všechny objektivy. Vyrážíme.

Zdroj australská zima

Příroda je úžasná, ohromné skály, palmy, říčka. Nejvíce se nám líbil Ward’s Canon a Moss Garden. Šplhá se tu po schůdcích mezi skalami a rostliny jsou tu jako pozůstatek tropického deštného pralesa.

Zdroj australská zima

Zdroj australská zima

Super byl i Amphitheater, úzkou škvírkou mezi skalami se dostáváme do prostranství s krutou ozvěnou. Další ze zastávek je Art Gallery a Cathedral Cave, kde jsou malůvky od Aborginců, kteří tady žili tisíce let.

Zdroj australská zima

Pak už jen posledních pár kilometrů před místem kempování, užíváme si, že tu není ani noha.

Zdroj australská zima

Na kempařském místě není nic, jen suchý záchod. A máme společnost - nějaký samotář. Postavili jsme stan, dali večeři – kukuřičné chlebíčky s kukuřicí a tuňákem a vyrazili na podvečerní bushing. Vrátili jsme se asi za hodinu a půl a v kempu už byla skupinka dalších čtyř lidí.

Zdroj australská zima

Druhý den nás v půl sedmé budí šílené skřeky papoušků. Balíme stan a vyrážíme zpět. Je brzo a můžeme pozorovat spoustu ptáčků, papoušků a narazili jsme na stopy klokana. Jdem po stopách a za chvíli z křoví vyskočí klokan a já se strašně raduju, že vidíme opravdového klokana, živého a ne z autaJ

tady jsou stopy:

Zdroj australská zima

hledejte klokana!

Zdroj australská zima

máme radost,vincente!

Zdroj australská zima

V parčíku u parkoviště ve výchozí stanici se pasou ochočení klokani, neodolám a musím jednoho pohladit, ale má teda dost fůj srstJ Teď vyrážíme na východní pobřeží a snad si užijeme nějakej ten camping na pláži. Zatím čau, zase se ozvem!

Zdroj australská zima

středa 21. července 2010

Auto

Jen rychlý příspěvek než vyjedeme z civilizace.
Už máme auto, během posledních 3 dnů se nám ho podařilo připravit, pojistit a zaregistrovat, nakoupili jsme zásoby a vyrážíme směr sever- do národního parku Carnarvon http://www.derm.qld.gov.au/parks/carnarvon-gorge/index.html
Snad se nám brzy podaří popsat všechny útrapy spojené s nákupem auta do detailu.

Tady je naše fáro a kámoš – automechanik Tony!

Zdroj australská zima

První dny v Brisbane

Tak jsme konečně v Austrálii, cestu a první 2 dny jsme přežili.
Letěli jsme v 18:45 z Vídně s KoreanAir. První let trval asi hodinu a pul – do Zurichu, kde jsme měli 2 hodiny na přestup do toho samého letadla, které nás pak vzalo téměř stejnou cestou se stejnými lidmi zpět nad Víděn a pak přes Rusko do Soulu.

Zdroj australská zima


Byl to první ze dvou desetihodinových letů. Překonaly jsme okolo 10 000km, Letěli jsme přes noc, každý pasažér měl svoji vlastní televizi s ovladačem. Téměř dokonalé. Ovšem celý let jsme strávili za korejským miminem. Korean air jsou super aeroliky. Letadla fungovala, letušky byly hezké, a jidlo bylo vždy kontinentální a „tradiční“. Zvolili jsme strategii takovou, abychom okusili od všeho trochu, a tak jsme si snídani objednali tradiční i kontinentální.Tradiční snídani tvořila jakási rýže, do které se z pytlíku nasypal zelený čaj s glutamátem. Po zamíchání z toho vznikla zelená kaše, která smrděla rybinou. Po této zkušenosti jsme přehodnotili strategii na „dvakrát kontinentální jídlo“!

Zdroj australská zima


Další mezipřistání bylo v Soulu. Zde jsme měli asi 5 hodin na přestup. Potkali jsme tady „čechy“, kteří byli šikmoocí – asi taky letěli na prázdniny.
Další desetihodinová cesta, bez televizek, bez okýnka, se školním zájezdem Korejců už utekla jako voda.
Do Brisbane jsme přiletěli v 6:30 místního času ( +8 hodin oproti našemu), poté nás čekalo odbavení, trochu stresu při prohlídce batohu a kontrole podrážek u bot, jestli jsme neprivezli nějaký hnůj z domova. Na otázku, jestli jsme byli během posledních 30 dnů na farmě nebo v kontaktu s hospodářskými zvířaty, jsme zapírali.
Poté jsme se nechali odvést taxíkem do centra Brisbane, kde jsme hodlali strávit celý den, a večer se dostat na předměstí Inala, kde sme měli domluvené spaní.

Zdroj australská zima


Během dne jsme pobíhali po centru s 25kg na zádech v příjemných 23 stupních.

Zdroj australská zima


Všude spousta lidí a to hlavně černých, žlutých a šikmookých. Přes tisic lidí a shon velkoměsta je to tu uplně jiné, takové slušnější, příjemnější, pohodovější. Dvakrát jsme se zastavili, vyndali mapu, hodili trochu zoufalé výrazy a hned se nás první kolemjdoucí ptal, kam se potřebujeme dostat a snažil se nám neuvěřitelně ochotně pomoci. Vždyckz jsme z toho byli zaskočeni a porád měli pocit, jako by nás chtěli okrást. Dnes nám jeden sekuriťák z místního uřadu, kde jsme hledali připojení k internetu, dal vlastní číslo kartičky do knihovny a pin a poslal nás, ať se v knihovně na net přihlásíme na jeho údaje. Krom toho všeho jsme si v centru koupili sim kartu s australským číslem, hned za volali na jeden inzerát a po oběde jsme se byli podívat na první auto. Bylo přesně dle našich představ-levné, velké, s kemperským vybavením. Čeká se do pondělí, kdy přijde nové REGO (to je něco jako povinné ručení a technická dohromady). Tak uvidímě co z toho bude. Zítra se jdem podívat na další.
Prvním jídlem, které jsem si v Bris. dal, byl pravý „quatterpounder“ neboli čtvrtlibrák se sýrem.

Zdroj australská zima


Navečer jsme jeli autobusem (asi hodinu) na náš první couchsurfing u Tonyho Balkauskase na předměstí Inala. Je to asi 40ti letý automechanik, který žije se svými dvěma psy a papouškem kakadu. Je to pravý australský rocker! Máme svůj pokojík se dvěmi matracemi na zemi. První večer jsme si s ním dali jednoho piváka a šli spát - okolo 9 hodiny místního času s plánem brzkého vstávání a cesty do centra. Bohužel jsme se vzbudili až v 13:15, což dalo jen na cestu do místní knihovny – kde se nám stejně jako dalším deseti černejm dětem podařilo připojit na net. Taky sme byli nakupovat v místním supermarketu něco na dnešní večeři – dělali sme pro Tonyho bramboráky. Když jsme se v marketu ptali, kde mají pivo, koukali na nás jako na vrahouny. Alkohol tu totiž prodávají pouze ve specializovaných obchodech. Po našem návratu jsme byli docela překvapení dalším párem couchsurferů – Johanes a Angela z Německa, seděli na Tonyho starém gauči stejně vyděšeně jako my včera:D. Nicméně dobrý. Udělali jsme bramboráky dali pivko. A poté jsme byli opět trochu překvapeni čtyřmi Tonyho dětmi, které přijeli po měsíci na víkendovou návštěvu. Takže dnes nás tu spí devět. Náš pokojik, ale zůstal jenom pro nás takže dobré. Ted už jdem spát, opět s plánem brzkého vstávání a cesty do centra.
Zdroj australská zima

úterý 6. července 2010

První příspěvek

Ahoj vážení, toto je blog o naší společné (mé a Evy) cestě do Austrálie. Nedokážu si představit jak často budeme online, ale doufám, že se zde budeme moci s vámi co nejčastěji podělit o naše zážitky, pochlubit se fotkama a vůbec podat informace jak a kde se zrovna máme.

V našich prázdninových plánech bylo cestování i nějaká praxe v oboru. Rozhodili jsme sítě, sháněli kontakty, ptali se lidí. Po usilovném pátrání se nám dostal do ruky seznam australských veterinářů, kteří jsou ochotni vzít k sobě študáky na praxi. Seznam byl poměrně dlouhý, rozsáhlý a nepřehledný. Obsahoval základní informace jako adresu, kolik studentu je ochotný vzít najednou, typ praxe, ale také to zdali je možné se u něh ubytovat a za kolik. Nebudeme skrývat to, že ubytování zdarma bylo pro nás významným faktorem při rozhodování. Po napsání kvanta mailů, přijmutí odpovědí a opětovném napsání.....se nám jevil jako nejlepší Dr.Sutherland a jeho Benetook Veterinary Clinic v Milduře. Dr Sutherland má kliniku kde jsou asi čtyři doktoři, vykonávající smíšenou praxi, kde převažují malá zvířata a koně, ale povídal, že u nich uvidíme u místní vakozvířata! Dr.Sutherland se jeví jako milý, ochotný pán. Nabídnul nám zadarmo ubytování v chudé studentské chatě vedle kliniky. Takže ideal. Nakonec i na datu sme se shodli. Nastoupit máme 1.srpna.
Jelikož stáž byla domluvena - vyrazili jsme s ní žádat nějaké peníze na výběrové řízení do programu freemover. To spočívalo v pohovoru v AJ, tak nějak jim vysvětli o co nam jde, kam jedeme a jak se máme. Docela to šlo. Bylo nás tam tak kolem 35? Počítalo se se sedmi vybranými. Na Evu se usmálo štěstí a peníze jí byly přiklepnuty, naštěstí je na mě hodná a rozdělí se se mnou! :)

Zdroj k blogu


Momentálně probíhá planování a zařizování. Je teho dost. Já už mám "volno", u Evičky ještě ve čtvrtek poslední zkouška. Našli jsme si na couchsurfing.com jednoho čecha v Brisbane, bohužel letí naprázdniny domu :D nicméně Evě se podařilo nabrnknout jednoho 35letýho australskýho rockera, který nadevše miluje krosení po plaži ve svých třech land roverech a AC/DC. Máme v plánu u něj strávit prvních pár nocí v Bris. Tak máme alespoň trochu zázemí na první dny, během kterých budeme shánět backpacker-car abychom mohli vyrazit směrem na jih, na 1661km dlouho cestu do mildury za Dr.Sutherlandem.

nyní jsou přípravy v plném proudu a vše směřuje k sobotě 10.7. kdy v odpoledních hodinách odjíždim z březnického nádraží do Austrálie.
O víkendu se ke mě připojí Eva a 13.7. v 18:45 odlétáme z Vídně! Ještě bych chtěl podotknout že 13.7. z Vídně odlétá Vlastička Skalů do Afriky :D




Takže hurá do neznáma...
Zdroj australská zima