V 7:30 rounds & hand over pacošů do péče usměvavých a vyspalých kolegů a hurá dom. Rychlá studenná sprcha, rychlá studenná snídaně a v 8:00 už stojí před domem taxík. Naskočím i s batohem k veselému anglickému indovi a vzápětí se vracím do domu pro zapomenutý telefon. Vzhledem k tomu, že jsem si balil před službou včera odpoledne zatím co jsem na terase za domem organizoval tradiční (druhou) čtvrteční společnou večeři na grillu pro ostatní spolubydlící, doufám, že to byla jediná zapomenutá věc. Taxíkem vedle do města, kde jsem chytal autobus, který mě o dvě hodiny později vysadil na Heathrow - největším londýnském letišti.
Po veškěrých odbaneních a nezbytných kontrolách přišla konečně chvilka vyklidnění v odletové hale, kterou jsem záměrně pro telefonovan z důvodu prevence usnutí a zmeškání letu.
Kdyby se při nakládání neztratilo 250 zavazadel, na které jsme po nalodění čekali dvě hodiny připoutání v letadle, byl by to celkem hladký start. Ale vzhledem k tomu, že na následný přestup v Cairo jsem měl přesně tyto dvě hodiny, které jsme promarnili hned na startu, začal jsem se trochu ošívat. Přistání, neurvalý výstup z letadla a sprint na můj transfer. Když jsem se ohlédl, uvědomil jsem si, že v tom nejsem sám a nasleduje mě peloton 15 dalších zoufalců. To mě trochu uklidnilo. Navazující let do Bankoku pro nás o dobrou hodinu pozdrželi, takže jsme vše stihli. Jak mile bylo jasno, že stíháme tak jsem začal přemítat kdepak je asi můj bágl - jestli pořád v Londýně či jestli zůstane zapomenutý tady v Cairo?
Další dlouhé hodiny ztrávené v letadle, přistání v bankoku, kde půl hodiny před odletem navazujícího spoje jsme ještě rolovali po runwayi což činilo šanci na chycení mého letu téměř nulovou. Ještě více neurvalý výstup z letadla (již sprint), dlouhou frontu na imigrační úřadě jsem vyřešil odbavením na přepážce pro těhotné. Chvilka přeslapování a čekání u pásu se zavazadly mi pomohla částečně snižít tepovou frekvenci. K mému vlastnímu překvapení můj batoh se objevil a odstartoval spint ven do hlavní haly. Rychle najítá přepážka k opětovnému odbavení mého báglu byla již pochopitelně zavřená. Nicméně paní někam zavolali a povídali, že když to stihnu doběhnout tak si mohu batoh vzít nahoru do letadla (pokud v něm nemám žádné zakázané předměty). Připadalo mi, že to mají spíš pro svoje vlastní pobavení a sázky, zda-li to stihnu či ne. Vše jsem odkejval a ony vydali palubní lístek. Na bezpočnostní kontrole už jim mé dobré slovo nestačilo a tak jsem přišel o nůž a opalovací krém které byy nekompromisně zabaveny. Krém byl naneštěstí až na dně batohu, uvnitř boty a opravdu jsem na něj zapomněl - nicméne batoh šel pod rentgen třikrát a přesto, že se kontrolor cítili “very sorry” vzhledem k tomu, že plánovaný odletat byl za 5 minut a že shledali že asi nebudu “badguy” po nalezení stetoscopu při rabování mého batohu, dokud jsem z báglu nevyházel i ty poslední trenírky tak mě jít nenechali. Cílová rovinka a kilometrový sprint ke gatu místní nízkonákladové letecké společností (který byl pochopitelně až na úplném konci hali) už bylo to nejmenší. Let měl zpoždění a tak 10 minut pozdějí po mém doražení jsme se začali nakládat na palubu. Uffff.
Jelikož je to má první cesta do Asie, tak se celkem pořád něčemu divím. A začalo to už pár hodin před odletem, kdy jsem hledal ubytování na první noc v Chang Mai. A možnost přenocování za 2 libry mě překvapila dost, dle přiložených reviews to znělo jako pravé dobrodužství. Zvolil jsem ovšem více předvídatelnou možnost asi za 7 liber. Což se ukázalo být celkem nezajimavá volba: ubytovna plná hipstrů. Nic méně čisto, klidno což po letu přislo opravdu vhod a navíc v samotném středu historického centra Chiang Mai. Chiang Mai je druhé největší město v Thajsku.
Moudro dne zní: dvě hodiny na transfer je málo, obzvláště musíte-li si vyzvednout a znova odbavit hlavní zavazadlo.
Je sobota pozdě odpoledne a akorát jsem se ubytoval na hostelu, pořád brzo na to jít spát ale pozdě na velké plány. Ideální čas vyrazit (dorazit se) na večerní trh, který je asi tři bloky od mé ubytovny. Mraky lidí všude .. na cestě, na chodníku, mezistánky … klasická Asie a turisti. Ochutnal jsem pár jídel, ale začal opatrně - sticky rice with mango, gyoza, nejaké placky se zeleninou, ovoce co jsem nikdy neviděl a pak zmrzku. Začalo pršet, a tak jsem se kolem desáte večer došoural promočený zpátky na hostel, rychlá sprcha a spát.
Jenden z mnoha Budhustických klášterů, kterých je v Chiang mai víc než 300.
