Rozpačitě jsem projel posledním tunelem a byl jsem tu, konečně...
 |
| Zdroj Norway |
Údolí ohraničené strmými, prapodivně špičatými kopci, na jejichž vrcholcích ležely zbytky sněhu, dole podkopci se zelenaly louky s vysokou trávou a lučním kvítím hrajícím všemi barvami. Dotoho se z každé strany ozývalo ovčí bečení a z povzdálí hukot vln tříštících se o pobřeží.
V kempu (vůbec můj první camp tu. Byl dost malý, takový rodinný, celkem tu bylo asi 8 stanů a společenská budova s obývákem, krbem a wifinou, víc nic) mě uvítala cedule, že LOW TIDE 6PM. Měl jsem necelé čtyři hodiny času na vybudování základny, obhlédnutí terénu, svačinu… Začal jsem v kuchyňce ovesnou kaší. Tam jsem potkal holku co, pochází z Lovundu a byla tam víkend po mně a magistřích, svět je malej… skámošili jsme se a po pátý hodině jsem společně vyrazili na pláž. Už jsem se nemohl dočkat!
Široká pláž, velmi různorodá skupinka asi 13ti lidí ve věku od 14 do 40 let, pak ještě pár ovcí ale jinak nikde nikdo … jak jinak! Bylo 9°C, vlny hezky pravidelné, poklidné, bezbolestné, také longbordové - žádná divočina. Nebylo na co čekat … suit up, teda wetsuit up! Zprvu jsem z tak velké skupiny lidí a jednoho instruktora nadšený nebyl, ale brzo jsem obrátil. Byl to profík a vysloužilej veterán z US a každá jeho rada byl trefná a na místě. Po první hodince jsem se rozkoukal i rozhejbal a sám byl překvapen, jak to jde. Druhá hodinka neměla chybu. Třetí hodinku jsem byl rozkoukaný zcela a vyřízený ještě víc a nezbejvalo než to zabalit. Už bylo taky na čase – něco mezi devátou a desátou večerní. Poté co jsem vylezl na pláž a opět se rozhlédl kolem sebe, uvědomil jsem si tu neskutečnou pohodu. Okolo to bylo pořád neuvěřitelně hezký a pořád tolik světla, které akorát dostalo více zlatý odstín tím, tím jak se slunce přiblížilo k obzoru. Od úst šla pára při každém vydechnutí a rty mi pomalu rozežírala sůl. Vlastně vůbec jsem se cítil jako slaneček a tak jsem pak v campu jako jediný absolvoval rychlou sprchu pod studenou vodou z hadice, která sloužila na oplachování neoprenů od písku. Potokově koupací trénink, vedený Magistrem, během minulých 14 dnů se konečně vyplatil a já ušetřil 20kaček za teplou sprchu. Rychlá, studená večeře a hurá do společenské místnosti vytopené krbem. Tady mi trvalo asi tak tři minuty než jsem vytuhnul na gauči, po boku jednoho Kozla, který výborně naředil všechnu tu sůl v žaludku. Byl jsem vytuhlej tak, že jsem se nepřemluvil jít ani do necek s horkou vodou, které jsou venku, či do sauny. Naprostá únava a spokojenost mě ovládly zcela. A hlavně ráno se vyráží znova…
 |
| Zdroj Norway |
Se stejným nadšením jsem užil i ranní odliv. Po návratu do campu, jsem se přemluvil k výletu po hřebenu ohraničující údolí. Výlet to byl pěkný, to nemohu říct! Snad jedinou nepříjemností byla ztráta objektivu, který se vykutálel z převrženého batohu nahoře na hřebeni. Valil si to dolů po borůvčí, brzdil jsem ho pohledem jak jen to šlo a už už to vypadalo že se zastaví před hranou dalšího srázu. Bylo to trochu jak v nějakém filmu, chvíle očekávání…a zmizel v nenávratnu. Naštěstí to byl objektiv nejlevnější, na neštěstí né nejneoblíbenější ani nejtěžší. Nasadil jsem batoh a šel dál. Výletoval jsem 5 hodin. V kempu po mém návratu jen rychlé vločky a rovnou na pláž, užít poslední odliv. Po návratu jsem se rozhodl sbalit a přesunout se dál, protože to není kraj zrovna levný. Už jen silou vůle se mi podařilo složit stan a popojet asi 50km na vedlejší pláž. Bylo okolo 2 hodin ráno, když jsem se vyčerpaný a spokojený ukládal na pláži pod širákem ke spánku…slunce příjemně svítilo a hřálo. Dlouhý den!
 |
| Zdroj Norway |
Ráno po probuzení, rozkoukání a rozmyšlení jsem se vydal dále na jihozápad. Musím říct, že Lofoty jsou určitě právem nazývány jedněmi z nejkrásnějších ostrovů světa. Svědčí o tom i obrovské množství všudy přítomných karavanů, kterým se vyhýbat na úzkých a klikatých silnicích je občas kumšt. Nicméně i přesto vše jsem byl po skoro třech týdnech na cestách a hlavně posledních dvou dnech tak unavený, že jsem se nedokopal podniknout nic dalšího. Jen sem klidně projížděl, kochal se a občas zastavil. Ono nakonec surfováni za polárním kruhem bylo stejně to hlavní, proč jsem se sem vydal.
 |
| Zdroj Norway |
Na posledním ostrově jsem se zařadil do fronty na trajekt a čekal asi 7 hodin, jelikož pro mě bylo místo až v druhé, večerní lodi. Odpočíval jsem na pláži a zkontaktoval základnu v Bodo. Tam jsem dorazil něco málo před půlnocí. Hanku i Ondru jsem po příjezdu už tahal z postele. Nicméně nějak se to semlelo, že jsme ještě na pěknou chvilku zasedli ke stolu, povídali a prohlédli nějaké fotky. Do toho po půlnoci přišla smska od skučících magistrů o tom, že je v Brně 30°C a tma, ale že dojeli v pořádku. Tak jsme se tu trochu symbolicky opět „sešli“. Ještě malá společná šťopička rumu poté co jsem si uvědomil, co bylo vlastně za den a šlo se spát. Ráno snída (tentokrát bezvaječná, přestože vejce od babičky byly v autě, hold prej se nezkazí, povídala) sprcha, rozloučení a hurá dolu na jih, na farmu. Pohodovým tempem to bylo den a půl jízdy.
Byl osmý červenec a byl to taky konec asi třítýdenního „výletu“ a kurzu driftování směrem na sever.
A tady: www.petrpodzemny.cz se už objevily petrovy články se všemy detaily o tom co jsme potkali, kde jsme byli a tak vůbec...
Back to work… hurá!!! :)
 |
| Zdroj Norway |
O.
Jo a další výhodou této destinace je, že se tu surfuje pocelý rok = ideální pro zimní dovolenou!
